Já jsem měl tu výhodu, že mi tehdy stál skoro pořád. Byl jsem stále připravený některé ze svých spolupracovnic vyhovět, jen pokud dostane chuť. Vzhledem k mému mládí a rozbouřeným hormonům jsem mohl působit hned v několika kancelářích. Po otěhotnění mých dvou kolegyň jsem dostal punc plemenného hřebce. Jedinou mojí útěchou bylo, že obě byly vdané a toto neodborné oplodnění přisoudily svým manželům. Na jejich místa nastoupila děvčata o něco mladší, bohužel ale i více ideologicky zatvrzelé.
Vlastička s Evou měly kancelář hned vedle mě a z ní k mým uším doléhalo každé jejich slovo. Vlastičku jsem nejdříve jenom naťukl a teprve potom jsem ji dostal přesně tam, kam jsem potřeboval. Na záda. Ona měla zadeček akorát tak k přehnutí přes psací stůl. Jak nám šla tahle práce v průběhu oslavy šefových narozenin pěkně od ruky, málem jsme se dostali do řečí. Evička v tu dobu měla angínu a musela k lékaři. Pak si vzala nemocenskou. Těšil jsem se na období, že až angínu dostane Vlastička, já budu ohýbat přes stůl pro změnu Evu. Vlastička, jakoby to tušila, a tak ani nezasmrkala, ani nezakašlala. Naopak chodila častěji do mojí kanceláře a chtěla po mně různé rady. Chodila za mnou i s takovými pitomostmi, jako zda už může v pátek obrátit list kalendáře na pondělí a jestli i letos budeme mít dovolenou. Byla šoustáním opravdu posedlá, a když jsem jí to neudělal alespoň třikrát do týdne, vykazovala špatné pracovní výsledky. To jsem si samozřejmě nemohl dovolit, protože jsme plnili náročné úkoly.
Eva chodila celou tu dobu okolo mě jako kdybych neexistoval. Já jsem se vždy se zalíbením díval na její krásně klenuté prsy. Už se to nedalo vydržet, už to mezi námi jiskřilo.
,,Evičko,՚՚ snažil jsem se dostat do její přízně, ,, nechtěla bys také s něčím poradit?՚՚
Změřila si mě přísným pohledem, ohodnotila můj rozkrok opovržlivým gestem a prohlásila, že si dítě pořídí raději s panem ředitelem, který bude schopnější v plnění vyživovací povinnosti. Musel jsem uznat, že je mazanější, než jsem si myslel.
,,Františku,՚՚ špitla jednoho dne před koncem pracovní doby Eva. ,,Tak dneska by to šlo.՚՚
,,A co by šlo?՚՚ zatvářil jsem se tak, že jako nechápu, o čem to mluví.
,,No jako že souhlasím.՚՚ rozeštkala se a zamkla kancelář.
,,Já bych moc a moc chtěla miminko.՚՚
,,Tak to asi nepůjde.՚՚ zakroutil jsem hlavou. ,,Nejsi vdaná a já se ženit nechci. Leda že by šlo jen o čistý sex, žádné city. Souhlasíš?՚՚
Musím přiznat, že dlouho nepřemýšlela a hned si začala sundavat šaty. Z nich vyklouzly hezky tvarované melouny, kterých jsem se nemohl nasytit očima, natož jazykem. Dost amatérsky mi ho vykouřila a vše pochytala do kapesníku, který pohotově odkudsi vytáhla. Tímto to skončilo. Nic jiného mi nedovolila.
Když se vrátila z dovolené, čekal jsem, s čím přijde. Přišla s mírně nafouklým břichem a pravila mi něco v tom smyslu, že se mnou čeká děťátko. Začal jsem koktat a pravil jsem, co na to říká její manžel. Uzemnila mě tím, že snubní prstýnek na její ruce je klenot po babičce a ona žádného manžela nemá. Mužská povinnost je sice mužská povinnost, tedy vážná věc, ale přesto jsem jí požádal, zda nechce se mnou navštívit interpunkční komisi. Podívala se na mě, jakoby do té doby šoustala s oslem a rázně pravila, že se bude vdávat. Chtěl jsem vědět, kdo bude ten šťastný. Vzápětí jsem se dozvěděl, že si vybrala mě a že na tom nehodlá nic měnit. Z morálního hlediska měla snad i pravdu, tak jsem si ji musel přece jen vzít.
Od té doby ji mám doma. S hrdostí přiznávám, že po letech se téměř ještě ve všem zlepšila, takže jsem určitě neprodělal. Velký problém jsme řešili pouze tehdy, když si naše dcera chtěla vzít o rok staršího chlapce a já jsem zjistil, že jeho maminka seděla kdysi vedle mě v kanceláři a že jsem ji v té době poznal dost důvěrně. Naštěstí to dopadlo dobře a dcera si vzala nakonec náměstka z našeho provozu. Jeho maminka ovšem pochází z úplně jiného města a dosud v něm žije. Tu jsem nikdy potkat nemohl...