Nevím, zda jsem si gumáky měla obléci k apartní noční košilce, ale raději jsem se převlékla do sportovní kombinézy. Manželství je jen za trest, pomyslela jsem si a šla se nechat štvát po lesích českých.
Autem jsme se vydali do nedalekých lesů. Muž zaparkoval na odlehlém místě, kde snad už ani lišky ze strachu nedávaly dobrou noc. S mým orientačním smyslem je to poněkud horší a někdy mám dojem, že pokud vejdu do lesa v Českém středohoří, vylezu kdesi v Rychlebských vrších. Od té doby, co jsem se naposledy takhle ztratila, nosím s sebou alespoň placatici, která mě má v případě nutnosti ochránit před nebezpečím.
Přeskočili jsme strouhu u cesty, na níž stálo naše auto, a od té chvíle jsem manžela nespatřila. Střídala jsem při chůzi všechny směry pravidelně a domnívala se, že cestu zpátky najdu. Samozřejmě jsem z lesa vyšla nedaleko nějaké vesnice, jejíž název mi nic neříkal.
Sedla jsem si na pařez a otevřela placatici. Posilněná alkoholem jsem zaklepala na dveře prvního stavení, které bylo v dohledu. Za vraty se objevil chlap jaho hora a s němým úžasem mě chvíli mlčky pozoroval.
,,Já jsem zabloudila, pane,“ pravila jsem provinile a očekávala, že mi nějak pomůže. Pokýval hlavou a pozval mě gestem ruky dál.
Výměna manžela za tohoto hromotluka mi přisla jako zábavná. Když jsem si všimla jeho mohutných dlaní, blesklo mi, že i tam dole by to nemuselo být k zahození. Sundala jsem si zablácené gumáky a poprosila o něco suchého na sebe. Přinesl deku, a tak mi nezbylo nic jiného, než se svléknout a na chvíli se do ní zachumlat. Hromotluk mi nalil pár panáků slivovice. Pomalu jsem upíjela, pak rychleji, až jsem cítila, jak se začínám vznášet. Potom nasadil úsměv dobroděje a počal se na mě sápat. Manžela jsem pustila z hlavy dílem proto, že mě naštval to ráno, dílem proto, že mě štval vlastně už dlouho. A stejně se nic nedozví.
Svlékl se přede mnou, jakoby to bylo nacvičené, zvedl mě a odnesl na postel. To, co se mu tam dole stavělo, nebylo rozhodně malé. Chtěla jsem se bránit, ale nebránila se. Jak prosté.
,,Ty mě rozmačkáš!“ vydechla jsem napůl s obavami a napůl s potěšením, když mě zalehl svým tělem. Během několika minut bylo po všem.
Já jsem z toho neměla absolutně nic. Uraženě jsem vstala a šla se oblékat. V tu chvíli asi hromotlukovi blesklo hlavou, že mu uteču a že žádné druhé číslo nebude. Stáhl mě k sobě a začal líbat. Pomalu kroužil svými rty po mém těle.
,,Bylo nám spolu fajn, nemyslíš?“ ujišťoval se a do konce mi při oblékání pomohl i do holínek.
,,Bylo,“ řekla jsem po pravdě, protože jeho druhé podání bylo opravdu už na úrovni. ,,Až půjdeme příště na houby, zase zabloudím.“
Hromotluk pokýval hlavou a vyšel se mnou před stavení. Vysvětlil mi, jak se dostanu k našemu autu. Přišel poslední polibek a pak jsem se mu ztratila v lese.
Manžel nervózně přešlapoval u auta, a i když měl košík hub, tvářil se dost kysele.
,,Zase si nenašla nic?“ zeptal se jako vždy zcela zbytečně.
,,Víš,“ řekla jsem provinile, ,,tam, kam jsem došla já, žádné houby nebyly. Jenom nějaký ten žalud.“
Pokýval hlavou a galantně mi otevřel dveře do auta.
Další zajímavé informace naleznete taky na naši Facebook stránke!