Třetí den strávený na novém pracovišti svítilo sluníčko a zákazníci byli asi u vody, protože nakupovat se jim moc nechtělo. Šla jsem se postavit před obchod a rozepnula jsem si bílý plášť tak, až mi byla vidět krajková podprsenka. Zapůsobilo to nejen na pana vedoucího, ale i na projíždějící řidiče. Zastavovali jeden za druhým a my měli o obrat postaráno.
O polední přestávce jsme se šli vykoupat do bazénu, který patřil majiteli půvabné zahrádky v našem okolí. Pan vedoucí se s ním dobře znal, a tak nebyl problém ovlažit tělo chladnou vodou. S tím jsem ale nepočítala a neměla jsem s sebou plavky. Vedoucí mě ujistil, že mu to nevadí a že přece už Eva chodila v ráji nahá.
Svlékla jsem se do kalhotek a nesměle vlezla do bazénu. Pan vedoucí mě pozoroval a po chvíli za mnou skočil také. Neviděla jsem ho vyplavat, a tak jsem tam stála a hleděla do jiskřivé vody. Najednou jsem cítila, jak jeho hlava vjíždí do mého klínu. Bylo to tak příjemné, že jsem se ani nijak nebránila. On se nadechl a znova vplul mezi moje stehna v úmyslu sundat mi ten stejný kousek krajky, který mu překážel při zkoumání mého těla. Ještě nikdy jsem to nedělala ve vodě, ale předčilo to moje očekávání.
Potom jsme se osušili a šli jsme otevřít obchod. Protože moc lidí nechodilo, pobízel mě pan vedoucí, ať jdu před krám a nechám zase sjíždět paprsky na moje královské prsy. Chtěla jsem mu udělat radost a jeho pracovní úkol jsem splnila na jedničku. Zastavovala nejen další a další auta, nýbrž stavělo se to i panu vedoucímu, který v té době za mě markoval na pokladně.
Po zavírací hodině mě poprosil, ať jdu ještě otřít regály do skladu. Vzala jsem kbelík s hadrem a šla. Když jsem stála na žebříku a umývala horní regál, stál už pode mnou. Jeho ruce začaly laskat moje kotníky a potom se hladivými pohyby dostávaly na moje lýtka. Nikdy bych nevěřila, kolik erotických bodů je na těchto partiích. Nemohla jsem se moc hýbat, abych ze žebříku nespadla, a tak jsem se jen držela a držela. Věděla jsem, že jakmile sestoupím o jeden jediný schůdek, budou jeho ruce o stupínek výš. Sestupovala jsem pomalu a nechala se hýčkat.
Z obchodu jsme odcházeli dlouho po zavírací hodině a já jsem sotva chytla poslední autobus. Vůbec mi to ale nevadilo, protože ty hodiny opravdu stály za to.
Vyspala jsem se do růžova a těšila se na další letní den. Ještě než jsme otevřeli, přebrali jsme spolu pečivo a krátce se pomilovali v jeho kanceláři. Taková rychlovka po ránu nejenže zvedne náladu, ale dodá i spoustu energie na celý den. Dopoledne ale zazvonil telefon a mně odvolali do jednoho supermarketu. Vůbec se mi nechtělo. Když jsem se balila, měla jsem v očích slzy. Co se ale dalo dělat? Jako učnice jsem si vybírat nemohla. Musela jsem poslouchat vedení. Ještě z dálky jsem se ale otáčela za úhledným obchůdkem.
V supermarketu už na mě čekal můj nový vedoucí. Nebylo to tam sice tak úhledné, jako na mém bývalém pracovišti, ale větší prostory mi dávaly i větší rozhled. Po několika dnech jsem přišla na to, že i velké stavby mají svá zákoutí a tyhle úžasné věci se dají dělat naprosto všude.
Příští týden se mám přemístit do prodejny na okraji města. Vedoucí je prý třicátník a světe div se – vlastní bazén.
Uvidíme. Člověk se má učit celý život a já jsem teprve na jeho začátku...