Sama mám několik zkušeností s rozhodováním, ale loňské Vánoce pro mne byly v tomto směru, troufám si říci, z tohoto hlediska, velmi zásadní. Novoroční předsevzetí jsem si nikdy nedávala, přišla mi jako zcestnost, že začít nebo skončit s čímkoli mohu kdykoli. Že zrovna konec kalendářního roku nemusí znamenat vždy konec něčeho a začátek nového roku ausgerechnet začátek jiného.
Předloni v létě jsem se si již naprosto vážně řekla, že cigarety nemusí být součástí mého života. Pevná vůle je, podle mého názoru – stran psychosomatických souvislostí – záležitost, která neřeší závislosti. A přesto, že jsem si myslela, že jsem se rozhodla ze své vůle, chtěla jsem k tomu přistoupit jinak. Rozhodla jsem se, že chci skoncovat s kouřením a způsob si mě najde. A našel. Sice to trvalo asi dva měsíce, ale stalo se. Potkala jsem bývalou klientku, která mi doporučila knihu, díky které přestala kouřit ona sama a pár jejích přátel. Abych se přiznala, vůbec se mi nechtělo, protože cigareta pro mne vždy byla „uklidňující“, vždy jsem po krabičce sáhla, když jsem byla nervózní, ke kávě, skleničce vína. Ale to nepohodlí, které jsem kvůli cigaretě podstupovala, mě již nebavilo. Navíc mi stále více vadil cigaretový zápach. A stalo se, že jsem knihu přečetla. Při jejím čtení jsem vykouřila 19 a půl cigarety. Hrozné! Ale toho dne jsem tu poslední polovinu cigarety zamáčkla do popelníku a již více než rok a půl nekouřím.
Za nějaký čas na to přišlo velmi stresové období, nevěděla jsem kudy kam, jedla samé „nezdravé“ potraviny, odbývala se a šetřila na penězích. A to se někde odrazilo. Moje váha rapidně vzrostla. Když jsem se rozhodla, že s tím začnu něco dělat, tak mě moje přítelkyně upozornila na příznaky vyskytující se na mém těle s tím, že má podezření, že stávkuje moje štítná žláza. Nyní bylo třeba tedy začít nejdříve s ozdravným procesem. Dop