Je zde však velké ALE! Většinou se hovoří o tom, že život začíná momentem početí. A právě v tom momentu se začnou ukládat naše vzpomínky. Naše „paměťová karta“ se začne plnit. Jenomže se liší. Jde o vzpomínky emocionální.
Vzhledem k tomu, že právě počatý život musí nějaký čas sdílet tělo se svou matkou, je více než jasné, že vnímá právě její emoce. Vše, co prožíváme od chvíle početí se ukládá. Z těla si vyrobíme jakési skladiště, ve kterém je vše uloženo.
Do skladiště odklidíme všechno, co se nám nelíbí. Všechno, co jsme prožili a vůbec se nám nelíbilo. A komu by se líbil strach? Tak šup s ním do skladiště. ALE…!
Jak se obecně ví, tak když se něco odklidí do skladiště, neznamená to, že jsme se toho zbavili. Je to jenom uklizené. Někde, odkud to může kdykoliv nastěhovat zpět. A tak v momentu, kdy nastane určitá situace, sepne se v nás jakési tlačítko a ejhle! Strach je tady! A pokud mu nevěnujeme pozornost, stále se vrací a protože se vždy usadí někde, kde máme slabinu, tak vznikne nemoc. Takže tato emoce už vyloženě zařve: „Já jsem tady, podívej!“ A pak stojí za to se podívat do zdrojů, které vám poskytnou informace o psychosomatických souvislostech. Stojí to za to, protože díky nim můžete odhalit příčiny potíží, eliminovat je a ještě opravit vzorce chování a jednání, které jsou pro vás ne zrovna nejvhodnější.