Tento měsíc svého času začínal oslavami svátku práce. Kdo chce, můžeš nostalgicky zavzpomínat. I když se, podle mého názoru, z hlubin naší paměti na její hladinu vynoří jen ty hezké, příjemné a veselé. Ale daleko více zakořeněné je spojení s přírodou, novým životem a především láskou. A co bychom si nalhávali, i ta láska má své spojení s přírodou. Dává možnost vzniku novým životům.
Stromy jsou již ověnčeny novými zelenými lístky, mnoho s nich na dálku svítí svými bílými či růžovými květy. Vypadají jako nevěsty, že? Hmyz, v čele s pilnými včelkami, se dal do své neúnavné práce, abychom na podzim ochutnaly plody, které se z těch jemných květů urodí. Rostlinky, tedy zatím jen ty jarní, započaly také nový proces k tomu, aby příští rok jejich pokračovatelé potěšili naše oči a případně nám poskytli něco ze svých léčebných účinků.
Ptáci zpívají v korunách stromů a domlouvají si rande, aby vybudovali svá hnízda a přivedli na svět své děti, které nám budou zpívat příští rok. Na opuštěných komínech ve svých hnízdech klapou zobáky čápi, vlaštovky budují svá hnízda tam, odkud je lidé nevyhání, jiní si budují hnízda v lesích či křovinách lemujících pole či louky a stráně.
Mláďat zajíců uvidí poprvé svět a vysoká se též bude chystat na mateřské povinnosti. Zkrátka to tak příroda zařídila. A je nutno podotknout, že i lidé se chovají podobně. Jsou najednou plní energie, všímají si více svého okolí a chovají se jako vše v přírodě. Naparují se – oblékají se do barevného oblečení, ukazují své přednosti – ve společnosti a tím také dávají na vědomost, že i oni jsou připraveni na nový život. Nové partnerství, možná nové závazky, novou rodinu.
Většina lidí má rada květen. Pokud si však nezahrává s počasím. A to jen proto, že má pro nás dar slunečných dnů, které nám dodávají životní sílu, dovolují růst naší potravě a vše je takové radostné. Živé. Zastavme se, zpomalme svůj život, abychom stihli vidět ty zázraky a krásy přírody. Využijme každou možnost se rozhlédnout, co nám nabící.