Traduje se, že kdysi v podzemním jezeře tančily rusalky a víly. Jedné říkali Majáles a kromě půvabu zdědila i mnoho důvtipu. Právě Majáles si vybral za ženu král jeskynních skřítků. Majáles si ale neuměla představit život se skřetem a zamilovala se do místního mladíka, který za ní k jezeru přicházel.
Král jeskynních skřítků všechno pozoroval a snažil se v Majáles vznítit lásku tím, že jeskyni neustále měnil a upravoval. Když byla natolik uchvacující, že ji chodilo obdivovat stále více lidí, chtěl si už Majáles konečně vzít. Ta ale z celé té nádhery prchla se svým nejdražším, zřejmě se za něj později i provdala. Skřítkové jsou ale svým způsobem zlomyslní, zlomí-li jim někdo srdce, začnou se okolí mstít. Víly se rozprchly do světa a v jeskyni jich zůstalo jenom posledních pět.
Zlomyslný skřet namíchal do jezera tajemnou barvu, a když se šly víly koupat, zabarvila se jejich těla do zelena. Skřet jim potom namluvil, že se prokletí zbaví tím, když si každá vezme lidský život. Víly tak učinily, barva se jim ale vrátila jen z části.
Od těch dob se čas od času objeví na vodní hladině a vezmou si lidské životy s vidinou, že se jim vrátí krása. Turisté ale nepřestanou obdivovat tajuplnou jeskyni, která se tváří zcela nevinně. A král jeskynních skřítků? Ten v ní možná někde tiše sedí a bojuje se svou nenávistí.
Další zajímavé informace naleznete taky na naši Facebook stránke!