Jistě budete souhlasit s tvrzením, že každý svého štěstí strůjce. A ano, i to, že začnete u toho, že se zamyslíte nad tím, co je sebeláska a zda ji máte dost. Toto téma se dá otevřít kdykoliv, kterýkoliv den v roce, každou minutu. Mnozí z nás si stále pod slovem sebeláska představují něco, co je špatné. Zaměňují ji se sobectvím, sebestředností. Ale ono je to trošku jinak.
Vzpomenete si na moment, když jste chtěli cokoliv ve svém životě změnit? Proč jste tu změnu chtěli udělat? Jaký ta změna měla cíl? Nejčastěji za tím byl určitě jakýsi prospěch. Ať už to finanční či materiální zisk, kariérní postup nebo „jenom“ abyste se někomu zalíbili či vás měl někdo rád. Každý z nás určitě někdy něco takového udělal, někdo to dělá neustále. A jak je takovému člověku? Jak jste se cítili vy sami? Často přichází naprosto jiné pocity, než kvůli jakým se ke změnám odhodláme. To štěstí, o kterém jsme si mysleli, že se dostaví, není. Chceme být bohatí, chceme mít majetky, dobré postavení, chceme, aby nás lidé měli rádi. A naše nitro spalují pochybnosti, otázky typu „co jsem komu udělal/a“, „proč mě nikdo nemá rád“ a tak podobně. A přitom stačí jen málo. Mít se rád, ráda. Se všemi vadami a chybami. A když je poznáme a přece jen se nám nelíbí, pak bychom asi něco změnit opravdu měli.
Asi je čas si uvědomit, že jakoukoliv změnu bychom měli dělat především kvůli sobě. To především sami sebe máme dělat lepšími a šťastnějšími. Kvůli sobě samým, ne kvůli jiným. Tím, že uděláme něco, kvůli čemu bychom mohli mít prospěch či zisk, se málokdy shoduje s tím, že to poslouží nám samým. Pokud v té situaci budete, stojí za to si položit otázku: „Opravdu je to, co dělám, tím, co udělat chci?“
Nedávno jsem četla velmi hezkou větu: „Projevem sebelásky je vědomí, že vím o svých chybách, beru je jako výzvy k vlastní změně a nepotřebuju tu změnu dělat kvůli tomu, aby mne druzí milovali a přijímali, ale pro SEBE!“
Tak co vy na to? Už jste se rozhodli, že se budete mít rádi?