Vzpomínky, zážitky, postřehy, události, prožitky některé lidi vede k tomu, aby je popsali, zaznamenali, zprostředkovali. Někdy mívám tytéž pocity a pak se pouštím do práce. Ale někdy se stane, že něco z toho mi poskytne téma, ale jakási inspirace mi chybí. Myšlenka nesleduje myšlenku a příběh se tak nemůže dát dohromady.
Věřím, že každého inspiruje něco jiného. Zjistila jsem, že u mne inspirace probíhá někde, kde si nejsem jistá, že ji dokážu ovlivňovat. I když se mi rozumově téma zdá jako vhodné a v některých případech více než vhodné, je všechno jinak. Ať se snažím, jak chci, žádná kloudná věta ze mne nevypadne a bílá plocha v počítači zůstává prázdná. Usmívám se nad tím, jak je to možné, že ta hlava je najednou prázdná. A pak přijde slovo, uvnitř mého těla se rozprostře pocit rozlité sklenky nazlátlé hřejivé whisky a mé prsty začnou provozovat smyslný tanec po klávesnici. Čistý bílý prostor na obrazovce se začne plnit černými písmeny, které možná někoho potěší, poučí, inspiruje či mu přinese nové informace. Nebo ho nechá naprosto lhostejným.
Během minulého týdne jsem si přečetla několik článků, které mne zaujaly. V podstatě čtu hodně. Čtu to, co mě zajímá, co zaujme, má poutavou fotografii. Blogy, články, postřehy, zajímavosti, knihy, časopisy. A vše, co čtu, mi dává možnosti. Jsou to velké možnosti! Dovoluji si se jimi inspirovat. A pak z nich tvořím to, co vy čtete na těchto webových stránkách. Někdy stačí zkušenost, jiný úhel pohledu, něčí vyprávění či názor. Jiný, odlišný od toho původního.
A takhle, si myslím, je to se vším. V každém lidském konání musí přijít inspirace k tomu, aby člověk něco dělal. Inspirace je, podle mého názoru, potřebná ke každé lidské činnosti, aby byla smysluplná, člověka uspokojovala a poskytovala mu cíl. A pokud ještě dokáže potěšit někoho druhého, přinese mu třeba jen kousek radosti, je to správná činnost.
Dívejte se kolem sebe, v každém a ve všem uvidíte něco, co vás inspiruje k další činnosti. Ať všechny vaše činnosti dělají radost nejen druhým, ale především vám.