Dub však nebyl jediný svatý strom, existovala celá sedma nejsvatějších, pro lidi nejužitečnějších a energeticky nejsilnějších stromů, z nichž žádný druhému nevládl a každý z nich se staral o to, co mu přináleželo. Tis byl stromem mrtvých, válečníků a mrtvých válečníků.
Trojice líska – jabloň – olše byla reflexí tváří trojjediné Bohyně – panny, matky a stařeny. Dub jako strom slunce, byl ztělesněním mladého boha v jarní fázi kola roku, partnera panenské bohyně a divokého jelena, nesoucího semeno budoucí úrody, byl letním králem, budoucí obětí za úrodu, byl mužem, který své děti – letošní úrodu zplodil a byl připraven za své děti zahynout. Tis pak byl zimní tváří slunečního boha, chladnou, plnou ledového vichru, nevrlý stařec, který veškeré své síly obětoval a pomalu se rozpouští v sílící záři svého syna, prince a budoucího obětního krále nastávajícího roku.
Těchto sedm stromů bylo lidem mimořádně užitečných a důležitých pro provoz osad a měst a přežití jednotlivců. Jen samotné Benátky stojí na stovkách dubových kůlů, bez nichž by i dnes bídně klesly do vody laguny. Lískové kmeny poskytovaly mimořádně odolné a ohebné dřevo, kaloricky a nutričně hodnotné oříšky a mimo jiné byla líska strážkyní ženské moudrosti.
Kouzlo trojice líska, vrba, olše bylo mnohem starší, zemitější a lidské podstatě bližší než novější kouzlo líska – jabloň – cesmína, je tedy pravděpodobné, že náčelnické stromy se měnily.
Další zajímavé informace naleznete taky na naši Facebook stránke!