Občas se stane, že se rozhodneme. Rozhodnutí o čemkoli. Například se rozhodneme, že uděláme něco, co nám nějakým způsobem změní život. Vzhledem k tomu, že to má být změna pro nás, měla by být pozitivní. A takto k němu přistupujeme. Tato rozhodnutí se týkají například změny zaměstnání, začátek nějaké sportovní aktivity, angažovanosti v nějakém spolku či politice, vztah, začátek podnikání… a dosaďte si každý sám za sebe, co byste ve svém životě chtěli změnit. Samozřejmě si řeknete, že je vše naprosto v pořádku, že ta změna bude především výhodná pro vaši rodinu, vaše klienty, partnera atd. Začnete vyvíjet aktivity k dosažení jakési ideální „startovní“ podmínky, „živnou půdu, přizpůsobíte vývoji té situace svůj životní rytmus. A najednou… Najednou otáčkoměr začne ukazovat pokles, objevují se různé „provozní a technické“ problémy. Stane se něco, co totálně vaše plány zhatí a vy se ocitnete přinejmenším ve stadiu vzteku. Při nejhorším v dluzích. Ptáte se sami sebe, co to znamená? Proč se to stalo? Proč se to stalo mně? Hrůza… přátelé vás litují, rodina též, vy se taky politujete.
STOP!
Člověče, zastav se a promítni si možné scénáře, co se skrývá za těmito zásahy do našich plánů, když jsi je tak pečlivě připravoval, věnoval ses jim, byl jsi nadšený a spokojený s vývojem! Co uděláte? Vzdáte svůj projekt? Popřemýšlíte, kde se stala chyba? Začnete znovu s budováním vztahu? Budete znovu kandidovat? Takových otázek si položíte sto. A jsou všechny moc důležité. Jen je třeba je konzultovat s vlastním vnitřním já. Pokud ono souhlasí se vším, co jste udělali jako se správným, proč se nezadařilo? Byl váš prvotní záměr v souladu s vaším cítěním, potřebami něco udělat i pro druhé? Nebyl v tom kus sobectví v pravém slova smyslu? Touha po majetku či někoho vlastnit? Nechtěli jste náhodou někomu nebo jenom sobě něc