Můj první pobyt u moře určitě stojí za vzpomínky. Ještě mám někde i pár fotek jako upomínku, které si čas od času ráda prohlédnu. Druhý už měl naprosto rozdílná vzpomínková specifika, ale byl zajímavý jinými zážitky. Cesty na zajímavá místa, netknutou přírodu a nedozírné plantáže čajových lístků. Ale i jiné postřehy, které byly i velmi vtipné. Pak jsem nikde nebyla velmi dlouho a musím přiznat, že se mi po moři nesmírně stýskalo. Další dva pobyty byly nepopsatelně jiné. Nesmírně jsem si tam odpočinula, užila slaného klidného moře, skvělého jídla a legrace. Následující rok se změnilo jen místo a opět to bylo úžasného. Změna místa.
Právě při prvním pobytu jsme s přítelkyněmi potkaly manželský pár. Po pár zdvořilostních větách jsme rozvinuli společnou debatu a oni se nám svěřili, že na to stejné místo jezdí již 25 let. Zamyslela jsem se. Nicméně jsem poslouchala, o čem mluvili dál. Říkali, že mají každoročně pronajatou stejnou vilku, s majiteli jsou již téměř jako rodina a jejich pobyt je minimálně měsíční. Kupují si od nich olej, pálenku, víno i ovoce, účastní se jejich různých rodinných sešlostí. A co jsou v důchodu, tak pobyt prodlužují.
Nedalo mi to a u večeře jsem toto téma nadhodila s otázkou na názor ostatních třech dam, účastnic našeho zájezdu. Diskutovaly jsme, probíraly možnosti, plusy i mínusy. Avšak v podstatě jsme se shodly, že tento způsob dovolené nám není vlastní, že všechny chceme poznávat i jiná místa.
Avšak v průběhu času jsem poznala další pár. Má nová přítelkyně s manželem. Když mě zvali, abych se účastnila jejich společné dovolené, bránila mi pouze ekonomická stránka věci. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy nebyla v Itálii na místě zvaném San Benedetto del Tronto, rozhodně bych si nedala trhat rukáv. Místo vypadalo krásně. Viděla jsem fotografie se zvěčněnými zážitky relativně početnější skup