Moje cesta z města do jiného města se započala v pátek okolo poledne. Vzhledem k redukci váhy jsem měla tašku nacpanou v podstatě jenom jídlem. Kousek místa zabralo náhradní prádlo, legíny, tričko navíc a kosmetická kabelka s nepostradatelnými proprietami mého denního života. A navrch se usídlila kniha, jelikož nějaká kniha mne provází na každé cestě.
Ačkoliv jsem počítala s tím, že počasí cestování příliš nakloněno není, realita byla ještě horší. V autobusu do Plzně byla taková zima, že jsem vymrzla tak, že v dalším autobusu sice bylo o něco tepleji, ale já se již nezahřála. Ke kamarádce Hance jsem dorazila ve stavu, který by odpovídal rampouchu. Ale co nás nezabije, to nás posílí! Ohřála jsem si jídlo (moje skvělá přítelkyně vydělávala na chléb vezdejší) a zavolala jsem další mé osudové ženě, že jsem dorazila, ať staví na kávu. Naše setkání bylo jako vždy srdečné, s kávičkou a příjemným rozhovorem o radostech i strastech našich životů.
Zbytek pátečního dne proběhl v režii seznamování se s proběhnuvšími událostmi všech zúčastněných a já, na rozdíl od hostitelky Hanky, která si dopřávala kvalitní merlot, popíjela ledvinový čaj a stříkala si do nosu propolisové kapky. Ačkoliv to nebyl jediný důvod, že jsem sklenku vína odmítla, s ohledem na redukci svých tukových zásob není alkohol v jakémkoli stavu dovolen.
Sobotní ráno bylo pro mne po delší době více než příjemné, jelikož jsem se probudila odpočatá. Již mi voněla káva pod nosem a já se vyhrabala ze saténových pokrývek, abych si uvařila svou ovesnou kaši, na které jsem si pochutnala. Seminář, který mne čekal se pomalu a jistě blíží ke svému konci a velmi mne obohacuje, přináší mi informace, které jsou pro mne důležité a pomáhají mi na cestě, kterou jsem si zvolila. Velice obdivuji přednášející lékařku, která přes studium západn