Přestože cena čaje byla tehdy vysoká, urozené dámy, které chtěly napodobit královnu, zvaly třikrát i čtyřikrát týdně své ctitele a přítelkyně k odpolednímu čaji. Ačkoliv šlo o velmi drahou lahůdku, pili klidně jeden šálek za druhým. Sedávali u malých kulatých stolků, které byly tehdy určeny k tomu, aby se na nich hrály karty a pil čaj. Z dvorních salonů pronikla tato móda do lepších hostinců v Londýně.
Do Paříže přivezl čaj holandský obchodník. Lékaři jej používali nejprve proti dně mocného kardinála Mazarina a proti žaludečním potížím krále Ludvíka XIV. Módou se stalo chodit na čaj do kláštera kamelotek. Mezi vznešenými návštěvníky bývala i královna.
V 18. století zvítězil čaj ve vysokých společenských kruzích v Evropě, i když byl ve své době stejným přepychem, jako například šampaňské.