Život mne již mnohokrát zastavil a já jsem vnímala, kolik lidí plní své životní povinnosti monotónně a o to více žehrají na svůj životní osud. V jednom období jsem to měla stejně. V tom případě často přijde nějaký zásadní zlom – nemoc nebo situace, která nás postaví celkem rázně na nohy. A pak je jen na nás, jak se s tím vším porovnáme. Současná doba celkem intenzivně trénuje naše emoce a pocit radosti se vytratil. Zákazy, příkazy, musy, strachy, to aby se jeden zbláznil. A víte, že bez radosti se nedá žít? To by se jeden usoužil! Aspoň nějakou malou, ideálně každý den!
Jak si představujete malé radosti? Nedávno jsem na facebooku četla příspěvek v tom smyslu, že jsou lidé příliš vážní, že jsou zahledění do sebe, neumí se usmívat, že děti sedí pouze u televizorů či počítačů. A nyní navíc ty úsměvy kolikrát nejsou vidět za těmi rouškami, respirátory. Víte, co si myslím? Že si neumíme hrát. A nejen dospělí, kteří si myslí, že nemají čas nebo věk nebo cokoliv. Ale ony si dnes neumí moc hrát ani děti. Myslím si, že hry, do kterých by se zapojili dospělí i děti, by pomohly odbourat stres dospělých a navíc by pomohly k tomu, aby se vylepšovaly a stmelovaly vztahy mezi rodiči a dětmi. Je to velmi potřeba.
A když děti odrostou, tak radosti, které by si dospělí mohli dopřát, tím přece nekončí. Ať je to již káva s kámoškou, nebo kurz latinskoamerických tanců, squash, pánové zajdou s jinými pány na jedno orosené. Povinnosti a radosti by měly být v rovnováze, aby naše těla a duše měly od obojího kousek a nestrádaly.
Mám takový návrh. Pojďme se vrátit do časů, kdy jsme si dokázali hrát, smát se, sejít se. Dnes lidé komunikují na sociálních sítích. Díky „chytrým telefonům“ se stává, že účastníci grilovačky pomalu mezi sebou nekomunikují, protože většinu času koukají do malých obrazovek svých telefonů a jsou připojeni na internet. Nebo se zas převede vše na přílišnou organizaci. Kola, trasy, brusle… není to taková ta volná hra.
Zkuste si třeba jen představit, co byste chtěli pro sebe udělat třeba jen na hodinu, abyste se tzv. vyblbli! Že se vám ústa roztáhla do úsměvu? A zdá se vám to bláznivé? A tak moc to toužíte udělat? Já vím… ☺
Dělejme si radost, bez ní to nejde!