Kolikrát jste za svůj život slyšeli větu „na to už jsi velký/velká“? To jsou ty vzorce, které si neseme po generace. A co když to tak nemá být?
Umělci ve všech oborech si také vlastně stále hrají – tvoří. Fantazie jim jede na plné obrátky a také už jim není pět nebo deset let. Mnoho umělců se dožilo vysokého věku a tvořili, dokud jim to fyzické tělo dovolilo. Tak proč ne já nebo ty?
Víte, co mě baví? Svoboda. Svoboda rozhodování. A jak se to stalo? Nechala jsem všechny vzorce, které mne svazovaly, odejít. Odejít, odplout nebo jsem je prostě rázně vyprovodila ze svého života. A stalo se to, že se mi otevřel barevný svět. Barevný svět na mnoha úrovních. Když chci, vytáhnu si barvičky, napíšu si krátkou povídku či něco zajímavého pro své klienty. Miluji jaro. Kochám se jasnými barvami probouzející se přírody. Vytváří ve mně libé emoce, které ráda prožívám. Příroda mě vůbec uklidňuje. Zelená barva trávy, listů na stromech či keřích a do toho krásné flíčky barevných květů a později plodů.
Každé jaro si uvědomuji, jak by černo-šedo-bílý svět byl smutný. Každé jaro mne fascinují barvy nového života a radostně je vítám. Mám pocit, že mi barvy nalévají do těla energii, vždy mi vykouzlí úsměv na tváři a já to tak mám ráda. A co vy? Vnímáte barvy kolem sebe jako já nebo vidíte jen černo-bílo-šedou? A víte co? Když vidíte jen tu šeď, zkuste vzít štětec a udělat čáru nějakou hezkou barvou, dejte si kytičku do vázy nebo jděte na louku a vnímejte, co na ní je, co je kolem ní a vdechujte tu jasnou krásu. I vaše duše se zabarví a budete mít hned lepší náladu.