Historik Herodotos o ní napsal: „Měkká, černá nebo tmavě hnědá pryskyřice vytéká z listů a větví některých druhů cistových rostlin. Má sice hořkou chuť, zato výraznou vůni, a proto si jí ženy oblíbily v parfémech.“ Společně se starým vínem se také vtírala do kůže, aby hojila jizvy. Mniši v Řecku sbírali z volně se pasoucích koz, kterým se zachytávaly na bradě, jeho nejcennější pryskyřičné části, zvané kozí ambrózie, a pili je smíchané vínem.
Cist je dnes u nás takřka neznámý. Autoři knihy Svět přírodních antibiotik zdůvodňují jeho účinek vysokým obsahem polyfenolů, které zároveň působí jako antioxidanty. Kromě nich obsahuje pryskyřice a éterické oleje, ale i složky se specifickým účinkem, jako jsou borneol, cineol, eugenol a limonen. Komplex obsahových látek cistu šedavého snižuje u virů s nejvyšší virulencí schopnost pronikání do buňky a množit se v ní. Má také silný antioxidační účinek, působí antibakteriálně a antivirálně, takže se uplatňuje v prevenci virových onemocnění, například při epidemiích.
Cist se doporučuje užívat už při prvních příznacích chřipky, protože detoxikuje, zvyšuje obranyschopnost organismu. Cistový čaj je vynikající také proti plísním a kvasinkám Candida albicans, které často odolávají léčbě pomocí syntetických antibiotik.
Návod
Cistový nálev se připraví ze dvou čajových lžiček sušených cistových listů, které se zalijí čtvrt litrem vroucí vody. Nechá se 10 až 15 minut louhovat a scedí. Má velmi zajímavou bylinnou vůni i chuť. Denně se pijí dva až tři šálky jako prevence v období chřipkových epidemií.
Další zajímavé informace naleznete taky na naši Facebook stránke!