Najednou ji zahlédla. Postavu v bílé noční košili, která měla na hlavě takový noční čepec zdobený krajkou. Hlavou jí prolétlo, jestli nemá halucinace. Že by se stala případem pro psychiatra? Zavrtěla hlavou a šla se věnovat bohulibější činnosti. Práce nepočká a termíny se blíží.
Práce je hotová. Šálek horké kávy stál na stolku. Zavřela počítač a vychutnávala si chvíle klidu a pocitu dobře odvedené práce. Zavřela oči a relaxovala. A… zase tam byla. Ta „bílá“ paní. Co tu dělá? Odpočívám… není přece skutečná! Zdá se mi! Nic, nejsem blázen, pomyslela si. Je třeba udělat nějaké nákupy, zajít na poštu a … nemyslet na tu ženu.
S pocitem, že je vše tak, jak má být, se chystala do postele. Odlíčila si obličej, osprchovala se, vyčistila zuby a s časopisem v ruce, který si koupila na poště, se vydala směrem k ložnici. Jen tak listovala a dívala se na obrázky. Najednou měla víčka tak těžká, že bylo velmi obtížné udržet oči otevřené. Odložila časopis na noční stolek, zhasla lampu a zavřela oči. Zítra už se dočká. Její přítel se vrátí ze služební cesty, už nebude usínat sama.
Spánek pomalu přichází a zase je tady. Zase přišla. S ní přicházely i otázky. Kdo je? Co ode mne chce? Proč přišla? Odkud přišla? A ještě na žádnou neměla odpověď. A tak ty otázky začala klást. Známe se?
Nakonec přišlo rozuzlení. Přišla, aby došla zadostiučinění, odpuštění a pomoc na cestě na „druhý břeh“.
Mladá žena, která byla služebnou na faře, byla znásilněna a zavražděna místním farářem. Nikdy nikdo neodhalil tento zrůdný zločin, a proto služebná bloudila a hledala někoho, kdo jí očistí a pomůže jí odejít. Trvalo to celá 3 století a konečně je ta chvíle tady. Odchází po světelném mostě tam, kde bydlí duše. Očištěná a s odpuštěním odchází ze staletí trvajícího vězení mezi životem a smrtí.