Na situace, které prožíváme, reagujeme tak, jak jsme byli „učeni“ již v prenatálu. Matka, nosící dítě ve svém břichu, prožívající různé situace, reaguje. Reaguje emocionálně a díky tomu i tělesně. Její potomek vnímá všechny tyto reakce také, protože se ději v těle matky takové procesy, které dítě musí cítit. Změny chemické, ale i přenášené reakcemi svalstva. A to je celkem důležitá informace. V dospělosti se tyto prožitky mohou ozvat znovu, kdy mohou ovlivňovat zdraví, ale i ostatní životní oblasti.
Možná se někteří najdete v následujících situacích a věřte, že důvod byl nalezen. Dvě ztroskotaná manželství. Život jako z katastrofického románu. Fyzické i psychické násilí a přes to, že postavila dům za vlastní peníze o hodnotě zhruba půl miliardy, odešla v podstatě pouze s osobními věcmi. Začaly se ozývat zdravotní potíže, nadváha přes veškerou snahu zůstávala a do svého výdělečného snažení investovala všechny své životní síly. Pak se potkali. Ale vše „zase“ dopadlo „špatně“. Poslední vztah, který ukončil protějšek, byl výzvou k tomu, aby pro sebe něco vykonala. A tak konala. Sešla se, hovořila, nahlédla a ejhle!
Cesty emocí jí neomylně zavedly do doby, kdy jako děvče v pubertálním věku dostala na starosti své dva mladší bratry. Nejen tedy na ně dohlédnout, případně zajistit svačinu a doprovodit je do školy. Ale byla na ni přenesena veškerá zodpovědnost. Otec alkoholik, matka dřela od rána do večera, aby vydělala dostatek finančních prostředků a na děti nezbýval čas.
A nakonec se z toho stala neustále omílaná „pravda“. Když pro někoho něco udělám, má mě rád. A tak sloužila. Prvnímu manželovi, druhému manželovi atd. A najednou už to nešlo. Nevěděla kudy kam a cítila ztrátu sil. Nyní se učí mít se ráda, sebe stavět na první místo a dovolit si mít nezávislý vztah. Kdy ona nebude tou služkou. Hodně štěstí na cestě k sobě!