„Prosebníček boží prosí o milodar,“ řekl tiše vyhublý muž, když ho Erik míjel. To víš, pomyslil si Erik. Budu živit nějakého povaleče. Šel dál a ani se neohlédl. Vločky sněhu mu zalézaly za límec a vítr ho dál bezcitně bičoval do tváří. Jediný hotel ve městě už byl vzdálen jen pár kroků.
„Prosebníček boží,“ slyšel ještě, když konečně otevíral mohutné dveře.
„To je mi líto,“ pravila hostinská a bezradně krčila rameny. „Všechny pokoje mám beznadějně obsazené.“
„Ale já musím někde přespat,“ přesvědčoval ji Erik. „Zpátky mi nic nejede a jiný hotel tady není.“
„V tomnvám nepomohu,“ snažila se hostinská o nekompromisní tón. „Jedině, že byste přenocoval v pokoji pro personál. Už tam nikdo dlouho nespal.“
„Nemohu si vybírat,“ pravil Erik vděčně. „Hlavně, že nemusím zpátky do té zimy.“ Hostinská vzala klíč a odvedla ho až k půdě.
„Tady to je,“ pronesla v pološeru. „Zaplaťte ale raději dopředu, nikdy nevíte, co se může stát.“
Erik vytáhl bankovky a s udiveným pohledem přejel hostinskou. „Je mi čtyřicet, tak snad do zítřka neumřu,“ ohradil se a zavřel za sebou dveře.
V místnosti byl starý kavalec a topení nefungovalo. Ulehl do postele a hned se mu začaly klížit víčka. V polospánku viděl vedle sebe ležet krásnou dívku, která byla oblečena do starodávného nočního úboru. Kdyby byl ten sen živější, pomyslel si Erik a začal se třást zimou. Dívka jako by to vycítila a vzala Erika kolem ramen. Musel odtrhnout spoustu spodniček, než se dostal tam, kam chtěl. Ráno se Erik vzbudil časně a kvapem odcházel. Všechny pokoje měly otevřené dveře a v žádném nebyl jediný host. Erik zakroutil hlavou a vyšel do mrazu.
„Služebníček boží prosí o milodar,“ slyšel Erik hned, jak vyšel ze dveří. Tentokrát mu to nedalo a popošel k hubenému muži blíž. Zašátral v kapse kabátu a vyndal několik kovových mincí.
„Škoda, že jste se tu nezastavil už včera,“ pronesl muž ztuhlými rty od zimy. „Mohl jsem vás varovat.“
„Před tím prázdným hotelem?“ rozesmál se Erik.
„Přesně tak,“ pokýval hlavou muž. „Vlastní jej matka dívky, která zemřela na zákeřnou pohlavní chorobu. Slíbila, že se pomstí. Nejdříve se hubne a potom umírá. Já v tom pokoji kdysi přespal, pane.“