Při odpolední směně odjížděl před polednem a vracel se před půlnocí. Oné noci se vrátil unavený, ihned ulehl na gauč a usnul. Já jako vždy uspávala v kočárku našeho syna, který v noci hodně plakal. Když jsem se podívala na oddechujícího manžela, viděla jsem mužskou postavu, která se nad ním skláněla a dotýkala se ho.
Postava byla v modrém oblečení, kolem sebe měla mlhavý opar. Najednou se začal manžel probouzet a postava se rozplynula. Manžel se posadil a povídá: „Proč mě budíš, co se stalo?“ Odpověděla jsem roztřeseným hlasem, že jsem ho nebudila. A on na to: „Neříkej, vždyť jsi na mě sahala a třásla se mnou.“ To už jsem mu začala vyprávět, co jsem viděla, ale manžel mi nevěřil ani slovo.
Druhý den v poledne jsem seděla za stolem u oběda. Najednou manžel vstal od nedojedeného jídla, šel ke kočárku a vyndal z něj spící dítě, které položil na gauč. Vzápětí praskl lustr nad kočárkem a střepy spadly přesně do místa, kde před okamžikem mělo dítě hlavičku. Oba nás zamrazilo při vědomí, co se mohlo stát. Dodnes jsem přesvědčena, že to bylo tehdy varování a jakási astrální bytost (či anděl) naše dítě zachránila.