Okia leží 500 kilometů od Lagosu, hlavního města Nigérie. Nalézá se tu chrám zasvěcený bohu Ogwugwu, neboli zlému pánu duchů. Ten si prý neustále žádá lidskou krev. Slouží mu velekněz, který započne rituál tím, že vytáhne list popsaný střelným prachem. Na lístečku je napsáno jméno oběti, kterou sekta unese a usmrtí. Většina případů zmizení lidí končí tak, že jsou později prohlášeni za ztracené, protože džungle okolo je rozlehlá a servítky si nebere.
Ve svatém chrámu je temná hala osvětlená pochodněmi, ve které stojí dřevěné figuríny monster. Unesená osoba je připoutána na obětní oltář, postříkána krví zvířat a pomalu je jí podřezáváno hrdlo.
Tafa byl jednou z posledních obětí, který ale měl to štěstí a přežil. Kdyby se policie o chvíli opozdila, zřejmě by jeho tělo leželo mezi ostatními mrtvolami a smrt by si vzala to, co jí bylo nabízeno.
Orji byl velitelem speciálního komanda, a když se mu podařilo Tafu odpoutat, neskrýval zděšení. Jako správný policista se ale dokázal ovládat a dostat z oběti alespoň slovo. Jednotka zatím pochytala několik knězů, ovšem po veleknězi jakoby se zem slehla. Tafa se opláchl vodou a snažil se dostat ze šoku, který prožil. Ukázalo se, že je majetným mužem a obchody mu jenom kvetly. Jediný spor měl se skupinou mnichů, která mu odmítla zaplatit za velbloudí stádo. Stalo se to před měsícem a od té doby se na něj hrnulo jedno neštěstí za druhým. Tady, v řece krokodýlu, málem přišel o život už tehdy, když ho sem vlekli. Řeka vede po celé délce chrámu a pokud někdo nemá to štěstí, že se neudrží na vratkém voru, stává se chutnou pochoutkou krokodýlů. Orji zbystřil a poprvé ho napadlo, že zde černá magie hraje roli pouze zastíracího manévru. Knězi byli nájemnými vrahy, kteří zabíjeli za tučnou odměnu. Nigérijská džungle tak měla ve svém srdci ještě větší hrůzu, než sama představovala.
Velekněze se nepodařilo nikdy nalézt, ale proslýchá se, že v tajné chodbě pod chrámem jsou dveře do obrovské komnaty, kde je zajištěno jídlo a pití na několik let a mladých dívek tolik, aby daly život novému kultu, stvořeného byť jen jedním mužským dárcem. Jestli je velekněz právě tam, to už se nedozví ani Orji, ani Tafa.
Jenom po okolí se začalo vyprávět, že občas je z okolí chrámu slyšet dívčí zpěv. Písně jsou vždy tesklivé a vyprávějí o kamenném oltáři, na kterém pomalu vypouští duši nejvyšší velekněz. Inu, kdo ví. Všechny dcery zasvěcené bohu Ogwugwu mají prý společné to, že se dokáží milovat pouze tehdy, jde-li o lásku lesbickou. Kde jsou ale dveře do tajemného podzemí, o tom není v písních ani slovo.