Od té doby jsem se začala za duše mrtvých modlit a chtěla, aby měly klid. Sny se ale opakovaly. Zdálo se mi, že jsem na pohřbu a ten pohřeb byl můj. Ke kostelu šel za rakví můj strýc Josef. Potom jsme se najednou ocitli na zelené louce, kde se mi moc líbilo. Uvažovala jsem o snu a začala si myslet, že jsem nemocná. Dokonce jsem si říkala, že brzy umřu. Smířila jsem se s tím a utěšovala se, že je na druhém břehu nádherně. Nebyla jsem ale nemocná, nýbrž přepracovaná.
Vstávala jsem tehdy ve čtyři hodiny a chodila spát o půlnoci. Celé dny práce, bylo toho na mě moc. Ten sen se mi zdál ze soboty na neděli. Ráno šel manžel do kostela a já napsala prosby za mrtvé z mých snů. Má prosba byla vyslyšena. Přesvědčila jsem se, že modlení dalším pomáhá. Co je to ale sen? Proč si duše mrtvých vybraly zrovna mě? A jak to, že jsem to tam tak dobře znala? Na tyto otázky nedokážu odpovědět, ale jedno vím určitě: Po smrti existuje něco, co je mimo lidské chápání a co se jen stěží podaří zcela odhalit.
Další zajímavé informace naleznete taky na naši Facebook stránke!