Vzpomínám si na její vyprávění o baráčku, který sousedil s tím jejím. Ve vsi se nesla pověst, že je to dům hrůzy. V pohraničí střídaly nemovitosti často majitele, a právě v tomto domě se mělo odehrávat mnoho podivností.
Jak tvrdili starousedlíci, takřka každého nájemníka postihlo nějaké neštěstí. O jedné rodině se říkalo, že všechny narozené děti do roka zemřely. Druhou měly stíhat samé nemoci a stará kletba je měla učinit nadosmrti chudými. Další muž, který dům obýval sám, si měl vzít dobrovolně život, k čemuž si vybral oprátku na půdě. Dalším nájemníkům se měla v jeho zdech pokaždé, když se začali hádat, zjevovat bláznivá dívka v průsvitných šatech. Konec tragédií přišel až s nastěhováním jedné dvougenerační rodiny, která si domu hleděla, stejně jako pastvin okolo. Kletbu z domu zřejmě sejmula dobrota obyvatel, proto je lepší mít dobré srdce a starat se o všechno, co je živé i neživé.