Byla do ní zahleděna natolik, že hned po měsíci přibyla další. Časem spolykalo její sběratelství veškeré úspory a někdy se stávalo, že jí po nákupu nového kousku nezbylo ani na jídlo. Marie to ale neřešila a každý den pracně převlékala velké a malé panny a vedla k nim monolog o všem, co jí toho dne potkalo.
Jednou jí kamarádka přivezla zvláštní panenku, kterou zakoupila na tržišti v Asii. Marie z ní měla ohromnou radost a okamžitě ji posadila k těm ostatním. Panenka neměla mrkací oči, ale pěkně vymalované do asijských tvarů. Chtěla ji hned převléknout, a tak se s kamarádkou rozloučila. Když se vrátila do pokoje, měla panenka zavřené oči. Marii to přišlo divné, ale usoudila, že se předtím špatně dívala. Svlékla ji, oblékla nové šaty a začala novému přírůstku vyprávět o sobě. Potom si šla ohřát večeři, a když se vrátila, měla panenka oči zase otevřené. Marie ji vzala do ruky a prsty přejela přes její oči. Byly opravdu jenom namalované, proto si Marie řekla, že bude asi přetažená a šla si lehnout.
Ulehla do postele, ale myšlenkami byla neustále u nové panenky. Nakonec ji přemýšlení zmohlo a Marie usnula. Probudila se až o půlnoci, když zaslechla srdcervoucí pláč. Běžela k oknu, ale v tom si uvědomila, že nářek vychází od ní z bytu. Marie začala hledat jeho původ a najednou zjistila, že tvář nové panenky je pokryta slzami. Vzala kapesník a šla jí oči utřít. Tak to chodilo po mnoho nocí, až po několika měsících byl slyšet místo pláče smích. Marii to nedalo a začala se pídit po původu prapodivné panenky.
V historii asijské magie zjistila, že se tam určitá skupina lidí zabývala tím, že do panenek zaklíná duše nevinně zemřelých dětí. Od té doby měla pocit, že je právě v této panence ukryta duše její dcery a že jí osud vrátil ztracené štěstí.
Marie začala panenku nosit všude s sebou a dokonce jí pořídila obstarožní kočárek. Ostatní si ťukali na čelo, ale Marie si nikoho nevšímala. Až jednou se jí před obchodem ztratil kočárek i s panenkou. Od té doby Marie chřadla, a když už na tom byla moc špatně, nechali si ji v nemocnici. Po propuštění s jistotou věděla, že už dlouho žít nebude. Konečně ale měla čas dočíst konec knihy o asijské magii, což neustále odkládala. Končila těmito slovy: „Pokud někdo přijde o nalezenou duši, ztratí i svou vlastní.“ Marie pochopila a zavřela oči. Té noci byly všechny panenky oblečené do černých šatů.