,,Tome, vidíš to?“ Fred vytřeštil oči a díval se na pole, kde stál obrovský blikající předmět. Tom okamžitě zabrzdil a sjel ke krajnici.
„To si dělá někdo blázny, nebo co?“ podivil se, ale zastavil a podivnou věc si zvědavě prohlížel.
„Půjdeme se podívat blíž, co říkáš?“ navrhnul Fred. „To by bylo, abychom tomu nepřišli na kloub.“ Tom zavřel auto a vydali se cestou do pole.
Los Angeles, 23. září 2003
,,Jamesi, hlídka nám nahlásila opuštěné auto kousek od dálnice. Vedle na poli je vypálená tráva a hluboká díra v zemi. Nechceš se na to přijet podívat?“
James odložil tužku a rozechvělou rukou držel sluchátko. „Myslíš, že to byli oni?“ zeptal se a zatím si srovnával v hlavě myšlenky.
,,Na zábavu výrostků to rozhodně nevypadá,“ odvětil sržant. „Přijeď co nejdřív, my to tady zatím pohlídáme.“
Los Angeles, 24. září 2003
„Přišla hláška z nemocnice, Jamesi. Dva popálení muži mluví něco o létajícím talíři. Doktor jim dal injekci na uklidnění, ale přesto by se tam mělo asi zajet.“
„Budu tam za dvě hodiny,“ houkl do telefonu James. „Ať se jich doktor zatím zeptá, kde tu věc viděli.“
„Byla to obrovská síla, plná energie. Potom z toho talíře vystoupil on. Oči mu zvláštně světélkovaly a my dostali výboj, nebo co to bylo. Pak jsme se ocitli na operačním sále. Uvedli nás do hypnózy a vyptávali se úplně na všechno. Nakonec jsme usnuli a dál si na nic nevzpomínáme.“
Los Angeles, 25. září 2003
„Oba jsme vyslechli na detektoru lži. Mluvili pravdu. Ten panický strach, který měli, se nedal předstírat. Mluvili o tom, že se mají vrátit. Přesněji řečeno, že na ně mají 30tého září čekat na stejném místě. Budeme informovat veřejnost?“
„Akta jsou přísně tajná, žádná informace nesmí proklouznout ven. Pojedeme s nimi, jenom ty a já. Pořádně se ozbroj, Harry. Tohle nebude válka gangů, bude to boj na život a na smrt. Už tu jednou byli, vzpomínáš?“
„Aby ne, Jamesi. Sám jsem to spáleniště po nich dokumentoval.“
Los Angeles, 30. září 2003
„Všem hlídkám, všem hlídkám! Bylo ztraceno spojení s velitelem. Je s ním ještě důstojník Harry Mulder a další dva muži. Pokud by je někdo spatřil, má to okamžitě hlásit na ústřednu.“
Los Angeles, 2. října 2004
„Kde jste je našly?“ podivil se doktor z nemocnice v Los Angeles. „Všichni čtyři jsou strašně zarostlí, a že by se zbláznili najednou, tomu se mi nechce věřit.“
Seržant mávl rukou. „Jestli neutekli z nějakého ústavu, doktore. Vidíte ty kalné oči?“
„Ano,“ pokýval doktor hlavou. „Ten starší mi je nějak povědomý, nebo že bych byl blázen? Blázni asi občas padají přímo z hvězd,“ pokrčil doktor rameny a zavřel za nimi zamřížované dveře.