Na pracovním stole se mu nahromadilo ještě několik plyšových zvířat a dvě láhve koňaku, ovšem od skvostně vyrobeného slona nemohl odtrhnout oči. Bělostné kly, červené sedlo se zlatými třásněmi a postava Afričana v turbanu sedící na slonovi ho přímo fascinovala. Uvědomil si, že nebýt porušeného chobotu, měla by soška neuvěřitelnou cenu. Všechno naložil do tašky a odnesl domů. Tam přidělil slonovi místo ve své pracovně a sám se posadil do obrovského ušáku se šálkem vonícího čaje. Po chvíli ho přemohl odpolední spánek a když se Kamil probudil, připadal si jak z jiného světa. Prospal sotva deset minut, ale v jeho hlavě se za tu dobu promítl film z daleké buše. Viděl hořící vesnici a místního šamana, který se snažil úpěnlivě bubnovat. Vzpomněl si, že přesně takhle vypadala vesnice, ve které byl před dvěmi lety s výpravou ještě dvou Čechů. Tenkrát každého místní šaman obdaroval krásnou Afričankou s tím, že pokud se někdo z nich nevydrží pouze dívat a počne se ženou dítě, bude proklet bohy buše. Kamil nevydržel.
Lajála měla pevné tělo a vlasy spletené do mohutného copu. Té noci nemluvila, ale dokázala se oddat jeho umění lásky. Když odjížděl, prosily její oči, aby ji vzal s sebou. Nemohl to udělat. Nechtělo se mu vázat se a vzít si na krk holku, která uměla akorát prát prádlo v řece a přežvýkávat kořínky. Nebýt té proklaté sošky, už by na ni úplně zapomněl.
Další dny se nic zvláštního nedělo. Jenom pokud usnul v pracovně, měl pořád tentýž sen, který ho navracel do Afriky. Dával si na to pozor a chodil spát do ložnice. Jednoho dne se už neprobudil. Doktor konstatoval smrt, která nastala po poštípání neznámým druhem hmyzu. Policie prohledala byt a nic nenašla. Později se přišlo na to, že šlo o obrovské mravence, kteří svým jedem dokáží ochromit lidský organismus natolik, že po několika hodinách nastává smrt.
Dívka s krátce sestřiženými vlasy opatrně otevřela zapečetěný byt a proklouzla do Kamilovy pracovny. Sebrala sošku slona, ve které sídlila mravenčí královna i se svými pěšáky a opatrně ji dala do kufru. Přibalila k ní ještě fotografii Kamila, aby mohla synovi ukázat portrét jeho otce. Lajája Kamilovi nikdy neřekla, že v Evropě vystudovala vysokou školu a že se tam chce jednou vrátit. A mimochodem, jako doktorce biologie ji to náramně slušelo.