,,Mohl bych si přisednout?“ zeptal se přidrzle a přisunul barovou stoličku blíže ke mně. ,,Nemám zájem o společnost,“ odsekla jsem a dál od něho odvracela zrak. Cítila jsem jeho uraženou ješitnost a chtěla odejít. Zarazil mě jeho palčivý pohled a najednou jsem věděla, že mě uhranul. Byla jsem jako ve snách a místo abych odešla, přiblížila jsem se tělem až k němu.
Z toho večera si už nic nepamatuji, ale ráno jsem se vzbudila v jeho náruči. Několik dní jsem chodila jako bez ducha a neustále jsem se k němu vracela. Nebyl to žádný cit, svazovalo mě s ním pouze moje podvědomí, které mi poroučelo vracet se.
Přestala jsem se zajímat o dění kolem sebe a vnímala jenom jeho oči. Po čase jsem se cítila vysílená a moje kolegyně si všimla, jak chřadnu. Zhubla jsem dokonce několik kilo, což bylo na mojí útlé postavě okamžitě znát. ,,Půjdeš se mnou k doktorovi,“ nutila mě kolegyně, ale já si nepřipadala nijak nemocná. Jenom svázaná něčím tajemným, co jsem musela poslouchat.
Nakonec kolegyně zavolala známému, který ovládal ochranu proti uhranutí. Pochopila, že věci se nemají samo sebou a že za mojí proměnou stojí kat s netopýříma očima. Ten den mě skoro násilím odvlekla k sobě domů a tam jsme čekaly na jejího známého. Přijel po několika hodinách, ve kterých jsem prožívala obrovská muka. Nějaká neznámá síla mě táhla odsud pryč a já se jí snažila statečně odolávat.
Po jeho příchodu rozetřeli česnek a začali mě s ním pomazávat. Potom mi přetírali obličej bílou tkaninou, snad to byl podolek bělostné košile. Po těchto úkonech jsem se cítila podstatně lépe a pomalu jsem cítila, jak se začíná přetrhávat neznámá nitka dálkových signálů. Už jsem neslyšela hlas, který mě volá k sobě, jenom obrovské ticho. Bylo takové, že jsem vnímala tlukot srdce. Po chvíli jsem konečně procitla naplno a cítila se svobodná jako nikdy.
Známý mé kolegyně mi vysvětlil, že se musím před uhranutím chránit něčím nápadným, na co by uhrančivý pohled okamžitě padl a jaksi se zlomil. Dala jsem si na halenku červenou pentli a po mnoha nocích strávených u mého kata jsem konečně zamířila ke svému domovu.
Po měsíci jsem už vypadala celkem zdravě a šla jsem se pobavit do společnosti. U baru seděl muž s netopýřím obočím a vedle něho poslušně seděla mladá dívka. Byla pohublá a hleděla do dálky. Sundala jsem ze sebe pentli a nenápadně ji přišpendlila na její šaty. Rozetřený česnek jsem vyndala z kelímku v kabelce (nosila jsem ho pro jistotu s sebou), dala si ho na dlaň a položila ji na její ruku. Nic se ale nedělo, a mě se začalo zdát, že tady asi nepomohu.
Dívka náhle vstala a odcházela z lokálu. Za ní se jako pejsek vlekl muž s netopýřím obočím. Povzdechla jsem si a poručila gin. Před ochrana zřejmě neexistuje.