Jednou vklouzl do krámku, kde to vonělo kůží a tepané předměty se blyštily ve výhni slunce. Janek poodešel víc dovnitř a hledal stín, který by ho na chvíli ukryl před teplotou vzduchu a nikdy neutuchajícím horkým větrem. Chtěl si koupit něco pro radost a už se připravoval na dlouhé smlouvání, když v tom se v krámku vynořila půvabná dívka.
,,To si nekupuj,“ upozornila ho. ,,To je amulet pro zamilované, a pokud mají na krku oba stejný, potom už milence nic nerozdělí.“
Janek sáhl po dvou kusech a bez řečí vytáhl peníze. Potom si ale uvědomil, že se v Egyptě bere smlouvání jako slušnost. Začal tedy s polovinou ceny. Tmavovlasá dívka si ho změřila a popošla k němu blíž.
,,Láska nemá smluvní hodnotu,“ řekla přísně. ,,Buď zaplatíš, nebo ji nepoznáš.“
Janek položil na provizorní pult zmuchlané bankovky a amulety si strčil do kapsy. Potom je znovu vytáhl a dal jeden dívce na krk.
,,Zbláznil ses?“ polekala se. ,,Když si dáš na krk i ten tvůj, bude to…“
,,Láska?“ zeptal se Janek nevinně a už si přendával přes hlavu kožený řemínek amuletu. ,,Ani nevíš, jak rád bych ji poznal.“
Dívka se napřímila a pohlédla mu do očí. V medoví rtů se začal Janek ztrácet úplně celý, a když se po chvíli probral k plnému vědomí, byl už někdo jiný. Šťastně zamilovaný a hrdý sám na sebe, že dokázal přijít k nastaveným rtům a políbit. Za rok šel předměstím Káhiry svatební průvod a Janek si svou vyvolenou vedl domů navždy.
,,Víš,“ začal tehdy. ,,Kdybych věděl, že amulety nosí lásku, koupil bych si je už dávno.“
Jeho žena se na něho moudře podívala a zakroutila hlavou.
,,Žádný amulet ti sám od sebe lásku nepřinese. Řekla jsem to jen tak, protože ses mi líbil. Čemu ale uvěříš, to se většinou stane. A je úplně jedno jestli jde o lásku nebo něco jiného.“
Janek pokýval hlavou a podíval se manželce na krk. Amulet tam měl své místo a ani jeden ho při žádné příležitosti nikdy nesundal.