Překročila jsem třicítku a klid nenašla. Ať už jsem se pokoušela o jakýkoli vztah, vždycky všechno ztroskotalo na mé bránící se duši. Chtělo se mi něco hledat, ale nevěděla jsem, co by to mělo být. Tehdy mi také začaly úporné bolesti hlavy.
Známá mi poradila, abych zkusila hypnózu. Najít tu správnou osobu, která by mě do hypnotického stavu uvedla, problém nebyl. Domluvili jsme si termín a já se nechala uvést do zvláštního druhu polospánku, ve kterém se mi zjevilo opět ono světlo, které jsem viděla v mém vnitřním neklidu. Potom už jsem byla někdo jiný a ocitla se o několik století nazpátek.
Měla jsem na sobě lněné šaty a objímala se s mužem, z něhož sálalo příjemné teplo. Hned poté jsem slyšela ránu a muž v mém objetí se skácel k zemi. V tu chvíli jsem procitla a zůstala několik minut nehybně ležet. Nechtělo se mi konzultovat moje zážitky, chtěla jsem být sama. Odcházela jsem s velkou nadějí, už jsem totiž pochopila, koho hledám.
Dny ubíhaly a já si dokonce vybavila i jeho vůni. Chodila jsem do přírody, kde jsem nasávala energii a jednou jsem okolo něho prošla. Věděla jsem, že je to on. Během chvíle jsme zažili to, o čem se píše jenom v románech. Dokonce jsem hned pocítila touhu se s ním milovat. Opravdu to netrvalo dlouze, a já skončila jsem v jeho náruči. V tu chvíli jsem myslela jen na to, že pokud jsem celý život zasvětila tomuto okamžiku, potom jsem zvolila správnou cestu. Zabila ho náhodně vypálená kulka, která vyšla při jakési přestřelce.
Milovala jsem ho pouhé dva měsíce, ale tak plně, že mi to vystačí n celý život. Migréna už zcela ustoupila a já se těším na to, až se moje duše znovu převtělí. Budu tě hledat i v dalším životě, lásko. Stoprocentně vím, že tam alespoň na chvíli se mnou budeš.