„Zdeňku,“ začal nejistě. „Cos mi to do toho počítače pro Hanku nainstaloval? Holce se v něm objevily nějaké strašidelné obrázky. Bála se tak, že musela jít spát ke kamarádce.“
„Nic jsem jí tam nedával,“ bránil jsem se. Pan Novák byl ale jiného názoru a nechtěl se nechat odbýt.
„Říkám, že v něm má Hanička obrázky jako z hororu, a protože se počítač zapnul před půlnocí, dostala hrozný strach.“
„Dobrá,“ prohlásil jsem nakonec. „Já se odpoledne přijedu na ten počítač podívat.“
„To budu rád,“ potěšil se pan Novák a konečně položil sluchátko. Odpoledne jsem dorazil jak jsem slíbil. Zapnul jsem počítač a spustil vyhledávání.
„Haničko, vy jste nic neinstalovala?“ optal jsem se.
„Opravdu nic,“ pravila slečna a lakovala si nehty. „Najednou se to na mě z monitoru vyvalilo a já dostala hrozný strach. Vidíte,“ ukázala na počítač. „Teď je to tam zase.“
Hleděl jsem na monitor a nevěřil svým očím. Hemžilo se to na něm neuvěřitelnými obludami.
„Haničko,“ pravil jsem něžným tónem. „Tyhle obludy tam nenaskákaly náhodou, musely se do programu nějak dostat. Přece nechcete říct, že ve vašem počítači straší.“
„No,“ přiznávala se pomalu Hanička. „V jednom časopisu byla disketa, tak jsem ji tam strčila. Potom jsem na ni zapomněla, už ani nevím, kde je.“
„Vidíte, konečně jsme se dostali k jádru věci.“
„A vy mi ty obrázky vymažete?“ zeptala se Hanička smutně.
„Už se bát nemusíte,“ ubezpečil jsem ji. „Všechno už je pryč.“
„Ale to nemyslíte vážně?“ podivila se Hanka a v očích měla kromě slz i vztek. „A co teď řeknu tatínkovi, až budu chtít jít spát k Jardovi?“
Konečně mi to zapálilo a začal jsem hledat na internetu.
„Už tam máte nové nestvůry,“ pravil jsem po chvíli instalování. Hlavně ale nikomu netvrďte, že jste taky s těmi příšerkami přišla do jiného stavu.“
Hanka si mě změřila a ukázala na tablety. „Nejsem tak hloupá, jak si myslíte,“ ubezpečila mě a já jsem musel jejímu tatínkovi ještě několikrát vysvětlovat, že některé počítače si prostě dělají to, co chtějí.