Podle dnešních znalostí používá DNA jen svých 10 procent nastavbu proteinů, to znamená, že dosavadní výzkumy se koncentrovaly jen na tuto malou část DNA a zbylých 90 procent – prohlašujíc je za odpadný materiál – nepovažovaly za důležité. Během svých výzkumů Grazyna Fosar (fyzik, astrofyzik) a Franz Bludorf (matematik, fyzik) vycházeli ale z toho, že příroda nemá sklon k plýtvání, proto ve spolupráci s genetiky a ligvisty se pustili do zmapování úlohy této doposavad bílé plochy.
Vědci získali následující výsledek, podle kterého není DNA zodpovědné výlučně jen za stavbu našich buněk, ale – podobně jak činnost internetu – slouží pro náš organizmus i jako nějaký komunikační kanál a puffer informací.
Výzkumy ligvistů pokázaly na to, že celý genetický kód, především ten dotyčný „odpadný materiál”, který se doposavad považoval za zbytečný, pracuje podle pravidel lidských jazyků. To znamená, že různé lidské jazyky nevznikly náhodně, ale jako výsledek DNA.
Zkoušky ruského biofyzika a biologa Pjotra Gariaeva tyto výsledky podpořily. Spolu se svými kolegy se mu totiž podařilo modelovat, jak určité frekvence ovlivňují stavbu DNA. Jeho pokusy dokázaly, že živé DNA, vytvářející tkáně těla, reaguje určitým způsobem na lazerové paprsky a rádiové vlny vytvářené slovy a větami, pokud používáme odpovídající frekvenci.
Tyto objevy jednak otevírají cestu před novým typem odvětví lékařské vědy, ve kterém lze znovu naprogramovat DNA klíčovými slovy pomocí určitých odpovídajících frekvencí, čímž se spustí samoléčebné procesy organizmu. Jinak poukazují i na to, že nakolik není jedno, jaká slova používáme během svého každodenního života. Používáním negativních výrazů můžeme onemocnět, zatímco slovy s pozitivní náplní udržíme zdravou činnost našeho organizmu.