Přání ale mnohdy bývá otcem myšlenky. Moje známá měla živý sen. Po dlouhých letech samoty se jí zdálo, že konečně našla muže svého života. Od té noci na sobě začala pracovat. Nechala si zkrátit vlasy, chodila do posilovny a kompletně změnila šatník. Začala se zapojovat do všech možných aktivit, a tak opravdu netrvalo dlouho a s mužem svých snů se seznámila. Všechno vycházelo z jejího přání, které bylo tak silné, že kvůli němu dokázala přetvořit svůj život.
Jiná moje známá měla těžce nemocné dítě. Ve skrytu duše ale stále doufala v jeho uzdravení. Jednou mi řekla, že svého syna ve snu viděla na svatbě. Od té doby se už netrápila jeho chorobou, naopak dělala všechno pro to, aby z ní vyzařoval zdravý mateřský cit. Její syn se po čase jako zázrakem uzdravil. Síla mateřské lásky? Štěstí? Asi obojí, ale hlavně silná víra v to, že nic není nemožné.
Já jsem jednou dostala od tchyně kytku v květináči. Starala jsem se o ni a ona se pěkně zazelenala. Po dvou letech začaly její listy žloutnout. V tu dobu jsem se dozvěděla, že u tchyně propukla rakovina. Listy na ní ale ještě držely. Jednoho rána ležely všechny uvadlé listy vedle květináče. Tchyně zemřela v pět hodin ráno. Spojila se snad její duše s květinou za oknem?
Samozřejmě, že většinu předtuch lze připsat na vrub náhodě. Přes to všechno existuje něco mezi nebem a zemí. Už samotný život je zázrak, tak proč bychom se nenechali zlákat neznámými kontinenty naší duše. Hranice jsou otevřeny, jen cestovat už musí každý sám.
Další zajímavé informace naleznete taky na naši Facebook stránke!