byl původně výhradně individuální činností. Tanec byl součástí oslav, obětních rituálů bohům, tančilo se pro zdárný lov, kvalitní a hojnou úrodu, plodnost žen a také komunikaci s kmenovými předky či bohy. Existuje ještě mnoho dalších významů tance a určitě bychom je měli hledat spíše mezi tzv. přírodními kmeny než v současném „civilizovaném“ světě. Nezapomenutelné jsou šamanské tance amerických indiánů, které nám připomíná i filmová produkce. Tance afrických domorodých kmenů za svitu jasných ohňů, žen uctívajících matku Zemi, a to vše v nádherném barevném a téměř „divadelním“ provedení za předem určených podmínek můžeme vidět v dokumentárních filmech. Ale je stále více nadšenců, kteří se za nimi vydávají a dokonce se jich účastní. Za zmínku určitě stojí i ten fakt, že i olympijské hry byly zahajovány tancem. Tohoto tance se účastnily řecké dívky.
Umělecký či společenský význam získal tanec až ve starověku. V té době také začali lidé tančit v páru za doprovodu hudby. Avšak příchod středověku tuto činnost ukončil. Tanec byl považován za něco, co mezi lidi nepatřilo. Pokud byl odhalen někdo, kdo tančil, byl osočen ze spolků s ďáblem. Doba vůbec nepřála jakýmkoliv kulturním aktivitám, ale s příchodem renesance se karta obrátila. Příchod menuetu totiž znamenal i vznik tanečního vzdělávání ohledně nejen tanečních kroků, ale i držení těla a vůbec estetického výsledku.
19. století bylo obohaceno novými tanci. Nejprve byly tzv. kolové, které sice již počítají s tancem páru, ale bez jakéhokoliv kontaktu. Naprostou novinkou je však valčík. Ten je sice zpočátku odsuzován právě pro možnost těsnějšího tělesného kontaktu. Ale postupem času se z něj stal hit a byl součástí každého podniku, který byl spojen s tancem. Na území Čech vznikla polka, která je dnes považovaná za již tradiční a velmi oblíbený tanec. A světe div se! Polka ovládla i světové taneční parkety včetně těch francouzských. A tím je zahájena éra společenského tance tak, jak jej známe dnes.
Postupem času se objevily i jiné tance. Latinsko-americké rytmy, tango, foxtrot, který se upravoval pro podmínky Evropy. Meziválečné období je poznamenáno rumbou a tancem, který byl velkým trnem v oku nacistickému Německu – swingem. Válka neprospívá žádnému umění a tak se není čemu divit, že i vývoj tanečního umění celkově stagnoval. O to s větší vervou se tanec hlásí o slovo v 50. letech minulého století.
20. století je obohaceno tanečními kurzy, které mají svá pravidla. Vyučují se různé tance, ale i etiketa. Tance jsou rozděleny podle druhů a také se v tomto rozdělení pořádají mezinárodní soutěže. Vznikly různé zájmové skupiny, kde se vyučují jak individuální tak i skupinové tance nebo také národní.
Zajímavé je, že se lidé vracejí také k tzv. mystickým či rituálním tancům, jejichž prostřednictvím se snaží dát najevo své pocity nebo se obrátit k sobě samým.