V dávných dobách záleželo lidem více na tom, aby byli zdraví, měli v následujícím roce dostatek úrody a jejich domácí zvířata měla zdravá a silná mláďata. Obživa rodiny byla prvořadá. A proto i Mikulášova původní role byla zaměřena právě na zahánění všeho zlého. Nicméně již tehdy se objevovaly i nějaké ty dárečky. A také od počátku Mikuláš neměl doprovod, jak ho známe dnes. Žádný anděl a žádný čert. Avšak roli výchovnou přebrala v některých oblastech Mikuláška. Mikuláška byla maminkou Mikuláše. Jejím úkolem bylo nabádat děti ke slušnému jednání, které zahrnovalo pravidelně modlení, úctu ke všem starším lidem a především rodičům. A pokud byly děti neposlušné, mohly dostat výprask metlou místo cukrlat.
Křesťané uctívají svatého Mikuláše z Myry (území dnešního Turecka). Byl podle legendy díky dědictví po otci velmi bohatý, přesto žil velice skromně a díky svému dobrému srdci se dělil i s těmi nejchudšími a bránil všechny bezbranné. Mikuláš byl v Myře biskupem ve 4. století a zemřel 6. prosince a tento den také najdete jeho jméno v kalendáři. Tradičně je však tento světec ctěn v předvečer svého svátku. Ulicemi znějí čertovské řetězy či zvonce a při pohledu z okna můžeme zahlédnout nesourodou skupinu čítající postavu v bílé říze s vysokou čepicí, okřídleného anděla se svatozáří nad hlavou někdy i několik čertovských rarachů tropících povyk. A všude tam, kde bydlí děti, jsou slyšet básničky, písničky, ale někdy i pláč. Na děti čeká sladká nadílka, kterou Mikuláš vytahuje ze svého koše, pokud byly hodné.
A jak už to tak bývá, i Mikuláš má hlavní roli v mnoha říkadlech a písničkách, které jsou dosud právě v tomto období slyšet všude, kde jsou děti. Znáte nějakou písničku nebo říkanku?
„Kde se vzal, tu se vzal,
Mikuláš pod okny stál.
V ruce velkou berličku,
na hlavě měl čepičku.
Z bílých vousů teplý šál,
takhle, děti, vypadal.“