V dávných dobách lidé živly a mocné zákony respektovali, navíc se báli bohů a nadpřirozena. Duch místa byl po nástupu náboženství a kultů zosobňován božstvy a svatyněmi. Podle dochovaných spisů tvořily základ tři bohyně – bílá, purpurová a černá. Černé bohyně symbolizovaly tajemno, zemské energetické proudy, koloběh života a smrti. V podzemí pradávných svatyň střežily „matky“ silné energetické body. Byly tu v podobě soch s dítětem. Černá bohyně měla léčivé účinky a střežila i podzemní prameny. Purpurová bohyně byla naopak o hodně divočejší. Její základní barvou byla červená, což je barva vitality a sexuality. Spojena je s energetickým centrem v dolní části páteře. Chová v sobě hřejivou energii, dodává sílu činům a podporuje léčení. Bílá bohyně je atributem nejvyšší síly, kosmické energie. Místa spjatá s její existencí jsou vhodná k meditacím, je na nich možné změnit i myšlení.
Alchymisté kdysi hovořili o tzv. „trojité putrefakci“. Tyto složky hrají důležitou úlohu v koloběhu života, při procesu regenerace. Někde se věčný řád přírody zpomalí, nebo zcela naruší, a to hlavně díky negativním energiím, kdy v dané lokalitě dojde k bojům, válkám, násilí. Jiné krajiny mají pozitivní energii, která nám vlije do žil tolik energie, že jsme z toho mnohdy překvapeni. Duch místa má prostě svoje tajemství. Dokážeme ona tajemství ještě po našich předcích rozluštit?
Další zajímavé informace naleznete taky na naši Facebook stránke!