Pokud si položíme filozofickou otázku, jejímž tématem by byla jistota, asi bychom se dostali na velmi tenký led. Víte, v životě nic jistého není. A navíc každá taková otázka přináší další… podobnou.
A najednou se v tom vezete a může přijít pocit strachu. „Jééééžiš, co budu dělat?“ No, co byste asi měli dělat? Na světě jsme proto, abychom žili. A svůj život prožili. Pravda, jednou cesta vede vzhůru, podruhé dolů. Ale i to je součástí života. Všechny situace, které prožijeme, nás učí. Učí nás tomu, abychom si uvědomili, co je podstatné, co ne, co je důležité a co ne, a především si ten život zařídit tak, abychom nezažívali jenom stresy, trápení, smutky a negativní životní situace.
Existují různá přísloví, která mají co dělat s chováním lidí. Sice ne vždy je to o tom, aby nás neovládla nějaká nepříjemná emoce, ale stačí se jen na chvíli zastavit a ptát se: „Co nejhoršího se může stát, když se nenechám svými naučenými vzorci chování a jednání zatlačit do kouta a nepůjdu proti své přirozenosti?“
Vaše nitro vám vždy dobře „poradí“, co je nejlepší pro vás samotné. Ono to tak prostě funguje, protože najednou uvidíte tu „cestu“, kterou byste se mohli dát, aby vám bylo dobře. Abyste se nemuseli nechávat ovládat strachem a cítit ohrožení svých jistot. Ono si totiž udržet takzvaný standard jistoty je nesmírně náročné. Je to vyčerpávající, stresující a strach je vaším neustálým společníkem. A takhle přece žít není dobré, že?
Když si s tím nevíte rady, rozhodnete se něco změnit, určitě se ve vašem okolí objeví osoba, která může být vaším průvodcem k vysněnému cíli. Ten je v tuto chvíli o tom, že chcete svůj život žít a především užít!