Postupem času se chápání duchovního světa posunuje. Dnes rozdělujeme duchovní svět na ten, který můžeme hledat sami v sobě a ten, který je kolem nás.
V minulých dobách lidé brali jako samozřejmost existenci jiných bytostí než člověk a snažili se s těmito bytostmi navázat kontakt. Komunikovali s nimi prostřednictvím svých šamanů a magie, obětí, ohně, meditací a mnohého dalšího. Lidé těmto bytostem přisuzovali schopnosti ovlivňovat počasí, úrodu a i lidské životy. Postupem času se ale na tyto bytosti zapomínalo a stávaly se bájemi a povídkami.
Dnes se snaží lidé komunikovat se spirituálním světem jen minimálně ve srovnání s dávnými dobami. Tím že člověk zanevřel na tyto bytosti, uzavřel si i cestu ke komunikaci s nimi. V současnosti se dokáží s duchovním světem spojit pouze lidé, kteří k tomu mají od narození předpoklady – umění intuice, telepatie, všímavosti, otevřenosti. Využívají k tomu převážně meditaci a magii. V některých kulturách, například na Bali, přináší duchům stále oběti, ale i tam se to postupem času vytrácí.
Pokud se tedy v tuto dobu chce člověk propojit se spirituálním světem, musí se nejprve naučit umění meditaci či magie, nebo se propojit přes někoho, kdo toto umění již ovládá.