Podle mého názoru chybí lidem obecně RESPEKT. Co že toto slovo znamená? Slovník cizích slov uvádí význam tohoto slova následovně: vážnost, úcta, ohled. A tato slova v českém jazyce známe.
Vážnost a úcta. Ohled. Položme si otázku, kdo v nás dokáže vzbudit vážnost a úctu? Na koho bereme ohled? Od dětství většina z nás byla vedena k tomu, abychom měli v úctě rodiče, prarodiče, tzv. autority, lidi, kteří něco dokázali nebo ty, kteří jsou starší než my. Později úcta k životnímu partnerovi a jeho rodině a brali ohledy na ty, kteří jsou malí, hendikepovaní, slabší, nemocní atd.
Pokud hovoříme o respektu, je nutné zařadit slovníku pojem tolerance. A to vzájemná tolerance. Pak vycházejme z toho, že proto, abychom mohli něco či někoho tolerovat, je tu omezení sebe sama. A hodně důležitým aspektem je míra, do jaké jsme schopni se omezovat.
Dalším termínem, který je úzce spjatý s těmi předešlými, je pokora. Uvědomění si, že jako člověk – jedinec, nedokážu vůbec nic. Ani přežít. Z jednoho prostého důvodu. Jsem závislá na kyslíku - čistém, na vodě – čisté, na stravě – čisté. A jako člověk neumím žít a rozmnožovat se bez druhého člověka, navíc opačného pohlaví. A lidská pýcha často tyto souvislosti nedomýšlí. Je zde závislost.
To, že jsme byli vychováni k úctě a vážnosti vůči určitým lidem, však nemusí znamenat, že k nim ten respekt opravdu chováme. Můžeme se na tu situaci dívat jako na jakési přesvědčení, které nám kdosi, většinou někdo z rodiny, ve škole, společnosti, předal. Těžko může mít dítě respekt k učiteli, když rodiče o něm hovoří s despektem či používají vulgarismy. A obráceně učitel nemůže vzbuzovat respekt, pokud přistupuje k žákům z pozice moci a nadřazenosti. Jak to s tím respektem je?
Jsem toho názoru, že respekt se nedá naučit nebo získat.