Co nás vede k tomu, že někoho pomluvíme? Podle mého názoru je to snaha druhému člověku nějakým způsobem ublížit, očernit ho. Nejednou pomluvy vygradovaly do vyloučení pomluveného jedince z určité komunity či společnosti. Zářným příkladem je Nerudova Malostranská povídka o žebrákovi, jehož pomluvila žena, která chtěla žebrat s ním, a on ji odmítl. Pomluvami způsobila, že mu u každého domu odmítli dát almužnu a jednou ho našli zmrzlého téměř bez šatů. Jak by se komukoliv z vás líbilo, kdyby vám několika slovy způsobil takové problémy, že vás přivedl do tak obrovských nesnází, že byste se stali například člověkem bez domova nebo vám opravdu hrozilo ohrožení života? Mně by se to opravdu nelíbilo.
Přesto, že je pomluva trestným činem, není známo mnoho případů, kdy se pomluvený jedinec bránil v rámci zákona. Většinou jde konflikty mezi celebritami a bulvárem. Běžný občan se brání soudně málokdy. V poslední době spíše slýchám názor, že ten, který pomlouvá, nikdy nemá uklizeno před svým prahem. A také se dost často stává, že člověk, který pomlouvá druhé, najednou ztrácí své obvyklé publikum, ostatní se začínají odvracet, spíše se mu vyhýbají a nechtějí již sdílet vymyšlená slova, týkající se druhých. A to je vpravdě o těch božích mlýnech, které melou pomalu a jistě.
Intrika je, podle mého názoru, s pomluvou velmi úzce spojena. V intrikách je využito především pomluv k tomu, aby jedinec došel k tomu, co chce. Po čem touží. Postavení, bohatství, vysoký post, muž ženu, žena muže, a to většinou někoho jiného atd. Jak se říká, účel světí prostředky. Avšak pořekadlo o kopání jámy druhému je v těchto souvislostech velmi aktuální. Člověk takto činící, pomlouvačný a intrikující, se zlou se potáže!
Buďme k sobě slušní, uctiví, nezáviďme si, přejme jeden druhému štěstí. Tak se dá žít zase o něco př