Pomáhat si navzájem je nebo by mělo být základem mezilidských vztahů. Záleží ale také na tom, z jakého důvodu pomoci chceme. Pokud je totiž náš důvod až příliš „samaritánský“, nebo se chceme jen někomu zavděčit, můžeme skončit ve frustraci a syndromu vyhoření. Věřte, že mám dvacet let praxe za sebou. Nelituji ani jedné zkušenosti, kdy jsem lidem pomohla, ale zároveň jsem zažila období, kdy mi mohlo být rozdávání energie osudné, pokud bych bývala nepochopila, že je potřeba vnímat potřeby vlastního těla a duše, abychom zůstali zdraví a tím i schopní druhým pomoci.
Od frustrace k radosti
Dlouhodobá podpora druhým je krásné a nadmíru potřebné poslání, ale občas může mít své vysoké nároky. Není dobré pomáhat, pokud sami máme příliš mnoho problémů. Respektive, pomoc by neměla být zdrojem ničení vlastního zdraví. Proto po mnohých letech mohu předat zkušenost, že i pomoc má své určité hranice. Občas bývá těžké říct „ne“ a věnovat se sobě. Ale pokud například dlouhodobě pečujete o blízké s onemocněním, sami víte, že je naopak velmi zdravé nabrat svoji energii, pak se vrátit a pomoc dále poskytovat.
Uchovat sílu
Nelze jen dávat a nepřijímat. Člověk se pak příliš vyčerpá a sám se může ocitnout v mnohých potížích. Smyslem pomoci tedy není se zničit, ale průběžně doplňovat síly, čímž můžeme podporovat druhé dlouhodobě. Pokud se cítíme špatně, jiným už nepomůžeme. Zároveň nám ale toto poslání dává obrovský životní smysl, povyšuje nás do altruistické roviny lidského působení. Může nám tedy přinést velkou radost, ale jen pokud s dáváním energie máme zkušenost a víme, jak pustit starosti druhých z hlavy a očistit se v mezičase vlastní relaxací. Pokud to dokážeme, nemusíme se pak cítit jako „vymačkaný citron“, ale naopak jako studnice klidu, opory a jistoty pro sebe sama i druhé lidi.
Zachovat svůj zdroj
Pokud nalezneme svůj vlastní zdroj síly a pochopíme, co nám samotným pomáhá ke zklidnění, zdraví a spokojenosti, pak je dokonce naší zodpovědností druhým v případě potřeby pomoci. Vždy je ale potřeba mít na paměti, že je dobré si vplánovat i odpočinek a jiné aktivity, než jen podporu druhým. Zasloužíme si mít rádi sami sebe a tím i ostatní. Smysl života nám vydrží dlouhodobě a máme pak odvahu překonávat překážky a výzvy.
Co zasejeme, to sklidíme
Pokud se necítíte spokojení a naopak vnímáte strach a frustraci, je vhodné nejdříve pomoci sami sobě. Když se dobře vyspíte, najíte, hydratujete, naberete sílu relaxací, přírodou, pohybem nebo tvorbou, pak se teprve ocitnete v bodě, ze kterého jste připravení pomáhat. Do té doby si tedy nevyčítejte, že myslíte občas na sebe. Pokud vás ale někdo požádá o podporu nebo se setkáte s obecnou výzvou, zamyslete se nad tím a zvažte své možnosti.
Pomoc má různé podoby. Můžete někoho vyslechnout, poradit nebo s někým strávit hezký čas. Je možné i darovat nepotřebné věci nebo zaslat byť i malou částku na potřebná místa a sbírky. Věřte, že co zasejeme, to sklidíme. A proto každá pomoc se nám v dobrém sečte, ovšem podobně jako každé zapomenutí na vlastní zdraví. Nejen ostatní lidé, ale i naše tělo a psychika nám poděkují, když ucítí naši podporu.