Dříve možná ještě více než dnes a to nejen proto, že přírodní národy místo televize se stejným zaujetím sledovaly pohyb souhvězdí a planet, ale také proto, že náš nejbližší vesmírný souputník, Měsíc byl o něco blíže Zemi, než je tomu dnes, obloha byla čistá a Měsíc i hvězdy se zdály být podstatně větší, zvláště, pokud byly pozorovány v horských oblastech. Jaké to asi muselo být, když při úplňku zářil Měsíc tak, že od něho bylo světlo skoro jako ve dne. Navíc to bylo světlo polarizované, odražené od povrchu Měsíce – a to není jen tak nějaké obyčejné světlo… znalci, fyzikové, mágové a lesní víly by mohli vyprávět… Při zatmění Slunce byla naopak naprostá tma i když bylo zrovna poledne... je zajímavé, že velikost Měsíce na nebi prakticky odpovídá velikosti Slunce, skoro jako kdyby to tak někdo zařídil… Pozorování těchto jevů muselo na člověka působit doslova magicky.
Měsíc byl považován za nejdůležitější planetu a odpradávna symbolizoval ženské bohyně. Vychází v noci, je spojován se tmou a protože, jak známo, život vzniká pouze ve tmě, je Luna, tma, ženskost, jinový princip, ženské bohyně a iracionalita spojována s plodností. Měsíc odráží světlo Slunce, proto má Slunce pomyslné číslo jedna a Měsíc, jako jeho protiklad, má číslo dvě. Je to vlastně princip akce a reakce, nejzákladnější základ našeho chápání hmotného světa a současně je to i základ školní fyziky. Dokonce i první dva Newtonovy zákony, zákon setrvačnosti a zákon síly se dají odvodit od zákona akce a reakce, stačí se nad nimi jen trochu zamyslet… V tarotových kartách je tento princip zakletý do karty Mága (číslo jedna) a karty Velekněžky (číslo dvě). Je to symbol muže a ženy, symbol boha a ďábla, jedničky a dvojky, teze a následující Hegelovské antiteze, ve spolupráci s níž vzniká synteze, je to základ monády a filosofie čínské Knihy Proměn (všechno se neustále mění ve svůj opak).
Když se člověk usadil (zřejmě musel, protož