Fred seděl nad plánkem města a přemítal, do které banky by se ještě vydal. Peněz měl už dost, ale začalo ho to bavit. Věděl, že jako neviditelný si může dovolit cokoliv. Rád tahal komisaře a celý policejní sbor za nos. Fred se domníval, že je mistrem svého oboru. Jeho originalita spočívala v tom, že byl až moc viditelný. Po loupeži se nesnažil rychle odjet z místa činu, ale naopak. Dokonce občas prohodil pár slov i s policisty.
Po dvou dnech se se Fred vypravil do ulice, kde stála pobočka jisté banky. Když viděl, jak k protějšímu baráku navezli uhlí a paní jako věchýtek jej u dveří platila, nezaváhal ani vteřinu. Ihned se s ní domluvil, že jí za hodinu přijde uhlí složit. Ještě předtím ale stačil vyloupit banku a potom vzal na sebe nápadnou oranžovou vestu.
Když k bance dorazil komisař s vyšetřovatelem, měl už Fred v ruce dávno lopatu. Komisař horečně přemýšlel, jak je to všechno možné, ale potom se ťukl do čela. „Ten chlap je neviditelný jenom proto, že nikam neodchází,“ řekl nahlas a rozhlédl se po ulici. Potom bez mrknutí oka došel k muži v oranžové vestě.
„Ukažte mi doklady,“ poručil Fredovi. „Jste zatčený,“ dodal o chvíli později. Když Freda odváželo policejní auto a uloupené peníze vytáhli vyšetřovatelé ze sklepa, neodpustil si vyšetřovatel otázku, jak na něj komisař přišel. Ten se jenom usmál a odpověděl, že v našem státě přece není nikdo, kdo by tak rychle a bez přestávky vykonával manuální práci. Tímto způsobem se totiž i z neviditelného stane viditelný.