Všichni předpokládali, že se nedožije dalšího dne, ale dítě jako zázrakem přežilo a jeho výchovy se ujaly hyeny. Nikdo netušil, kde se naučilo lidské řeči, ale tuto schopnost připsali později na vrub bohům, kteří prý měli s jeho zrozením hodně společného. Tvor z lesa totiž navzdory tomu, jak se k němu lidé chovali, jim začal pomáhat. Podle všeho rozuměl veškerým bylinám v lese a rozeznal i všechny kořínky.
Začalo to tím, když jednoho z dřevorubců zavalil strom. Ostatní už ho chtěli pohřbít, když se stvůra vynořila z protilehlého křoví. Muži se zděšeně dívali, jak silou deseti mužů odhazuje strom a potom bere dřevorubce něžně do náruče, aby se za chvíli i s ním ztratil v horách.
Překvapení nastalo, když se dřevorubec po několika týdnech vrátil zpátky do vesnice, a dokonce po svých. Vyprávěl o monstru, u kterého nebylo možné určit pohlaví, ale které se o něj celou dobu obětavě staralo a léčilo ho. Od té doby se za zázračným individuem táhly do hor stovky lidí. V půli cesty dokonce postavili malou kapličku, aby si při namáhavé cestě měli kde odpočinout.
Všechno probíhalo hladce do doby, než jeden vesničan propadl při střetu s hyenou panice a zastřelil ji i s mláďaty. Než došel ke skále, na které tvor přebýval, roztrhaly ho hyeny na kusy. Od těch dob se už ke skále nikdo neodvážil. Okolo ní se utvořily močály a jediné, co v těchto místech připomínalo život, byly svítící oči hyen.
Lidé na toto místo po čase raději zapomněli a vymazali jej z paměti. Skoro se jim to povedlo, kdyby jedna z vesničanek po čase neporodila zvláštní dítě, které mělo na kůži dlouhé chloupky a chyběly dítěti lícní kosti i jeden oční důlek. Když se dítě druhý den po narození ztratilo a jeho matka zemřela, nezbylo místním, než se pokřižovat a zadívat se k horám, které si ponechaly jedno z největších tajemství kraje.