,,Dál už bychom chodit neměli,“ vysvětloval nosič lámanou angličtinou a naučenými pohyby shodil zavazadla na zem. ,,Měli bychom se utábořit, dokud je ještě světlo.“
Jim pokýval hlavou a rozhlédl se okolo sebe. Z jedné strany příkrý sráz, ze druhé nekonečný les.
,,Snad to proklaté vytí přestane,“ povzdechl si a ukázal na místo, kde by mohli přenocovat. George a Mike začali poslušně rozbalovat stany.
,,Kolik nám ještě zbývá kilometrů?“ optal se Mike a zadíval se na stoupající mlhu. Jim byl skvělý chirurg, ale špatný odhadce.
,,Myslím, že je to ještě daleko,“ pokrčil rameny a šel přiložit ruku k dílu. Ulehli akorát ve chvíli, kdy se poslední paprsek Slunce dotkl země.
,,Slyšíš to?“ zeptal se Mike a šel rozepnout stan. ,,Ozývá se to z támhletěch končin.“
George si vzal baterku a vyšel do neútulné přírody.
,,Tam, tam nechodit,“ volal za ním nosič. ,,Tam žije obrovský vlk, nechodit!“
To už ale Gorge zmizel za stromy.
,,Co se děje?“ zeptal se rozmrzele Jim a nazul si vysoké boty. ,,Koho mám šít dneska?“
,,Nebuď vtipný,“ zarazil ho Mike. ,,Něco se nám motalo okolo stanu a potom bylo zase slyšet to hrozné vytí. Připadalo mi, jakoby to byl nářek.“
,,On jít na jistou smrt,“ pokrčil rameny nosič. ,,Já ho varovat.“
Jim na sebe hodil ještě teplou bundu a s Mikem v patách vyrazil. Les připomínal hrob. Všudypřítomný puch zatuchliny byl zničující a jako mávnutím kouzelného proutku se najednou nikde nepohnul ani lístek. Teprve po několika minutách zaslechli funění. Blížili se potichu a ani nedýchali.
,,Zastřel ho, zastřel ho, já na to nemám sílu,“ zachvěl se Mike a zůstal stát jako zmrazený. Jim vytáhl pistoli a namířil.
Stačil jeden náboj a nestvůra padla k zemi mrtvá.
,,Napůl vlk a napůl člověk, je to vůbec možné?“ zhrozil se Mike. Jim posvítil baterkou na ještě teplé tělo polovlka.
,,Podívej!“ vykřikl. ,,Leží tam George!“
Oba se rozeběhli k ležící postavě a začali kolegu oživovat.
,,Tady nic nepomůže,“ rozhodil Jim bezvládně rukama. ,,Je mrtvý. Leda že by...“
Během chvíle stála pod širým nebem provizorní nemocnice. Jim byl opravdu skvělý chirurg, protože dokázal amputovat srdce šíleného zvířete do Georgova těla.
,,Dýchá!“ křičel Mike a soustředěným zrakem pozoroval šikovné prsty operatéra.
,,Možná bude žít,“ řekl Jim a šel se do stanu napít kořalky. ,,Zůstaň u něj do rána,“ poprosil Mika a šel si odpočinout. Noc nad nehostinným krajem v tu dobu už pomalu vyprchávala.
,,On opravdu žije, Jimi,“ radoval se ráno Mike a otíral pacientovi oschlé rty. ,,Co uděláme s tou zrůdou?“
,,Teď všechno natočím a ty se zatím postarej o Georga. Zdaleka ještě nemá vyhráno. To srdce ale bylo skoro jako lidské.“
Další noc byla bolestná. George nijak nereagoval, jenom jeho dech naznačoval, že v něm ještě doutná život. Nosič i ostatní dva členové expedice, ulehli do jednoho stanu. Ráno byli všichni tři mrtví. Jen George přežil svůj pološílený sen a od té doby je vytí z hor daleko silnější.