V tu dobu mi navíc začaly „zlobit“ záda, každý krok byl bolestný. Uvědomovala jsem si souvislost mezi mou psychikou a zdravotními potížemi, ale byla jsem jako v začarovaném kruhu. Čím déle jsem byla doma, tím to bylo horší. Radost jsem měla jenom z mojí dcery, které bylo v té době deset let. Jenže i ta pozorovala, že se mnou není něco v pořádku. Byla jsem zakomplexovaná a ještě díky bolestem nemožně nemotorná.
Život ale běží strašně rychle. Týdny utíkaly a mně nebylo o moc lépe. Chtěla jsem pracovat, ale v tu dobu to už nešlo kvůli zdravotním problémům. Pravidelně jsem chodila na rehabilitace, ale nic nepomáhalo. Pokud přišla úleva, tak to bylo jen na chvíli. Dcera po mně vyžadovala, abych s ní chodila na procházky, abych jezdila na kole, ale bolesti mi to nedovolily. Co jsem ještě nějak zvládala, bylo plavání. Jakmile jsem ale vylezla z bazénu, ozval se můj kříž a já byla zase tam, kde předtím. Ta úporná bolest mě pronásledovala všade, dokonce i v posteli.
V tu dobu jsem se cítila už hodně špatně. Jednoho dne se na mě dcera podívala a řekla tu posvátnou větu: „Mami, začni se sebou už něco dělat.“ Asi se na tu „snůšku neštěstí“ nemohla už dívat a popravdě, ani jsem se jí nedivila. Byla jsem jak bez ducha a bez života. Uvědomila jsem si, že další rehabilitace mi už asi nepomohou a začala jsem pátrat, kde bych nějakou pomoc na moje problémy našla. Tentokrát už jsem neponechávala nic náhodě, soustavně jsem na internetu hledala, jak bych se mých problémů mohla zbavit. A najednou jsem ji našla. Pomoc, která přišla za pět minut dvanáct.
Uvědomila jsem si, že rytmus současné moderní doby odloučil člověka od přírody, změnil náš každodenní rytmus tak, že tyto změny bohužel často vedou k narůstajícímu stresu a psychickým i fyzickým obtížím. Když jsem se více začetla do terapie se zvířaty, tušila jsem, že právě s nimi bych se mohla „dát dohromady. Já měla vždycky blízko ke psům, proto jsem uvažovala o canisterapii. Canisterapie je jednou z forem zooterapie, která využívá pozitivního vlivu psa na psychiku a fyzické zdraví člověka. Ještě chvíli jsem o všem přemýšlela, ale potom jsem se rozhodla: Jdu do toho!
Potom jsem začala na terapie dojíždět a uvědomila si spoustu věcí. A tak jsem podstoupila první terapii, po které mi bylo velmi dobře, hlavně po psychické stránce. Zvolila jsem individuální terapii, protože ta mi byla bližší než ve skupině. Bavilo mě polohování a zároveň prohřívání se psem a pociťovala jsem, jak dochází k uvolňování mého svalstva. Po nějaké době se mi spravila nejen nálada a značně se mi zmírnily bolesti, ale také se mi upravil krevní tlak, což moje lékařka považovala doslova za zázrak.
Zvrat v mém zdravotním stavu byl po třech měsících natolik dobrý, že jsem s ní dokonce vyjela i na kole a moc jsme si ten výlet užily. Na terapie jsem docházela ještě nějakou dobu, potom ale moje potíže zcela vymizely. Samozřejmě mě ještě občas v zádech „bodlo“, ale oproti tomu, co jsem zažívala předtím, to nebylo vůbec nic. Dostala jsem znovu chuť do života, znovu jsem se naučila smát. A také jsem začala hledat novou práci a během několika dní jsem byla přijata jako účetní. Po dlouhé době jsem se zase cítila šťastně a spokojeně.