Někdy se stane, že se z určitého druhu vytvoří jedinec, který překročí veškeré možnosti chápání. Takový byl příběh vlka, který se u nás vyskytoval před mnoha lety.
Nejdříve se choval jako ostatní členové jeho smečky a za zimních nocí vyl sedlákům přímo pod okny. Ti o výskytu vlků věděli a dávali si bedlivý pozor při cestování s koňmi. Jednou se jejich obavy naplnily a v kraji vypukl strach.
S vytím a štěkotem se smečka vrhla na lesního dělníka, který kácel stromy na okraji lesa. Jenom jeden vlk seděl v ústraní a vše pronikavým zrakem pozoroval.
Když bylo po všem a dělník ležel krvácející na zemi, zavyl vlk k odchodu a ostatní členové smečky ho okamžitě následovali. Parta sedláků z vesnice se rozhodla po této události s vlky skoncovat a vyrazila do lesa. Podařilo se jim zastřelit ale jen dva, ostatní utekli do hlubokého lesa. Následující den byli sedláci nalezeni s prokousnutými hrdly.
Od té doby se do lesa nikdo neodvážil a kdo mohl, se strachem vesnici opustil. Ještě dlouho viděli zbylí usedlíci na okraji lesa sedávat šedého vlka, který byl na stráži. Dokonce se přišlo na to, že napadený lesní dělník měl kdysi jednoho vlka usmrtit kameny.
Jestli bylo v tu dobu inteligentnější zvíře či člověk, je nevyslovená otázka. Jisté je, že příroda dokáže vykouzlit zázraky a někdy dá do nich víc, než bylo nutné. Možná ale, že to všechno je jen začátek a my budeme postupující inteligenci vnímat jako obyčejný vývoj. Vývoj, jehož hranice bude určovat příroda sama.