Přání něčeho pěkného nám většinou vykouzlí úsměv na tváři a my poděkujeme a někdy popřejeme totéž. Podle mého názoru je fajn, když si lidé přejí pěkné věci. Zdraví bývá na prvním místě, protože to se prostě koupit nedá. S úspěchy už to bývá trošku jinak. Občas se najde člověk, který druhým závidí. A závist je nejenže nehezká vlastnost, ale také může způsobit zdravotní problémy.
A tak tedy otázka zněla: Když mi přeje někdo něco špatného, vyplní se to? Co myslíte, splní se tomu nepřejníkovi, závistivci jeho přání, když je jeho záměrem ublížit? Ruku na srdce – když člověk slyší podobná slova, mívá tendence o sobě začít pochybovat. Okamžitě začne v té své hlavě přemílat, zda náhodou nenese nějakou vinu na tom, že ten druhý o něm smýšlí negativně a ještě mu přeje něco zlého. Je to tak? Životní zkušenosti nám to potvrdí. Ale co kdybychom se na to podívali jinak?
Říká se „Přej, bude ti přáno!“ A z toho tedy plyne, že vlastně to, co přejeme druhému, přejeme i sobě. To pak není moc pěkné přání pro sebe sama, že? Nepěkné záměry se nám vrací jako bumerang, který jsme vlastně nechtěli. Ale negativní emoce nic hezkého nepřivolávají. Negativními vlastnostmi si do života přinášíme zase negaci. Takže, jak z toho ven?
Podívat se na svůj život. Udělat jakousi inventuru. Zjistit, které vzorce chování a jednání pro nás nejsou vhodné a za které je můžeme vyměnit. Jak se říká, udělat generální úklid a zbavit se všeho, co už pro nás nemá žádný význam – nejen ve svém domově, ale i ve svém těle a hlavně hlavě. Že to zní divně? Možná, ale psychická hygiena je stejně důležitá jako ta tělesná. Vyzkoušejte to!
Uvedu malý příklad, jak je to s těmi negacemi. Zkušenost to byla velmi dobrá s uvědoměním, že negativní emoce opravdu přinášejí jen potíže, ne-li daleko horší následky. Stalo se mi to v autě. Řídila jsem a den zrovna nebyl z těch „malovaných“. Jak jsem byla naladěná spíše do mínusu, protivná sama sobě, s horou povinností před sebou, tak jsem za tím volantem byla netrpělivá, vzteklá. Čím intenzivnější pocity, tím větších „kreténů“ na silnici jsem potkávala. Nakonec jsem se s chlupem vyhnula čelnímu střetu s protijedoucím autem. Od té doby si všímám toho, jaké emoce můj život provázejí, co momentálně potřebuji a den se odehrává v naprosto jiné náladě. Je to jen malý příklad toho, že jak smýšlíme, co o druhých říkáme, co nepěkného jim přejeme, se nám vrací.
Věnujme pozornost tomu, co cítíme, možná i příčinám našich pocitů a bude nám hned lépe!