Mnohým lidem, kteří byli zvyklí na relativně velký příjem s obrovskými možnostmi, se nyní hroutí svět. Dalo by se říci, že na tom není možné shledávat nic pozitivního, ale je to skutečně o úhlu pohledu. Spousta lidí si uvědomuje, co je vlastně skutečně v životě důležité. Nadáváme, že se nemůžeme setkávat, ale v době, kdy jsme mohli v podstatě všechno, přes všechen spěch jsme zanedbávali sebe i své blízké. Neviděli jsme jako podstatné věnovat sobě čas, ulehnout když tělo volá o pomoc, zpomalit, zamyslet se. Teď ten prostor máme. Nastal tím nejbrutálnějším způsobem. Když propaguji meditace a vědomé dýchání a práci na sobě, jsem často označována za ezo ježibabu, která nemá ponětí o situaci. Není však na místě potřeba někoho přesvědčovat o mé pravdě, ale pomoci těm, kteří o pomoc stojí, kteří na sobě chtějí pracovat a i v této nelehké době neztrácejí naději v lepší zítřky.
Ve svém okolí si všímám, že lidé, kteří jsou zvyklí tvořit, něco vyrábět, budovat, jednoduše kreativci, tuto situaci zvládají mnohem lépe. Vidí za sebou práci, která dělá radost jim i jejich okolí. Proto vždy říkám, že v nouzi člověk může najít talent, um či vlastnost, kterou v sobě spoustu let potlačoval. Proto podporujme místní, přátelé, ale také ty, které jsme nikdy neviděli, ale líbí se nám jejich práce. Snažme se vyhnout potravinářským řetězcům, ale nakupujme od pěstitelů a chovatelů. Dopřejme si potraviny, které podpoří jak naší imunitu, tak náladu, nakopejme se hormony štěstí a pohody. Vypněme televizi a plňme duši tou nejlepší potravou, která je základem zdravého těla i mysli. Ať už mluvíme o tvoření, vaření, čtení či léčení sebe sama.
Má to smysl. Je to asi poslední a zároveň snad jediný smysl života, který nám v této situaci zůstává. Nelze dělat byznys, brát si půjčky na věci, které nepotřebujeme nebo upadat do beznaděje. S nařízeními, která omezují běh života, na který jsme byli zvyklí, neuděláme vůbec nic. Nebojujme, nenadávejme - čím více zášti a nenávisti v sobě poneseme, tím větší dopad to bude mít na naší psychiku a naše celkové zdraví. Nemohu ovlivnit vzniklou situaci, mohu být zodpovědná sama k sobě a ke všem ostatním. Často prchám do přírody, pracuji na zahrádce, sekám trávu, dopřávám si dobroty, které mi příroda nabízí a kochám se krásou kolem sebe. Peču chleba, vyrábím kvašenou zeleninu a jím základní sezónní potraviny, které jsem si sama vypěstovala nebo, které vypěstoval někdo v mém blízkém okolí. Zásobuji se na zimu poklady, které mi nabídla příroda v teplých měsících a vůbec se přirozeně snažím soběstačnosti ve všech směrech. Není to jednoduché, ale je to obrovská radost a pro mě to má obrovský smysl. Přeji vám zdraví, klid v duši, dostatek čerstvého vzduchu, pohybu a společně budeme věřit v navrácení se těch správných životních hodnot.