Srpnovou noční oblohu každoročně zdobí padající hvězdy. Doopravdy jsou to meteory, které se shlukly do roje, lítají si v tom obrovském vesmíru a my je můžeme považovat za padající hvězdy. Momentálně trávím krásné letní dny na místě, kde je téměř nulový světelný smog. Takže si umíte představit, jaká podívaná se mi naskytla, když jsem zvedla oči k nebi. A víte, že mě hned napadlo přání? Samozřejmě vám ho nesdělím, ale uvědomila jsem si, jak ta myšlenka přišla naprosto necíleně a přirozeně. Možná to bylo způsobeno tou nádherou, kterou jsem nad svou hlavou uviděla.
Každý rok můžeme vidět ten vesmírný „hvězdostroj“ od zhruba polovičky července až téměř do konce srpna. A si představte, že ho lidé vidí již 1762 let! Samozřejmě, že byl původně spojen s příběhem o sv. Vavřincovi, který než aby odevzdal církevní majetek vládnoucímu císaři Valeriánovi, rozdal jej chudým. Za což byl popraven. Za několik dní si lidé všimli podivného úkazu na nebi a hovořili o tom, že se jedná o „slzy svatého Vavřince“. A teď si opět představte, že až v druhé polovině 19. století byl tento jev objasněn a pojmenován astronomicky. Zásluhu na to měl italský astronom Giovanni Schiaparelli.
A co vy? Viděli jste padat hvězdu? Vyslali jste si nějaké to přáníčko? Pokud ještě ne, máte k tomu ještě nějakou tu noc šanci, tak ji nepropásněte. I když to nejsou hvězdy… Přeji krásnou podívanou!